Jako brušperský patriot, který v Brušperku žije již přes sedmdesát let, se zajímám nejen o přírodu našeho krásného města, ale také o jeho historii. Rád si povídám s našimi pamětníky a o některé poznatky a příběhy, které jsem se od nich dozvěděl, bych se nyní chtěl podělit i s vámi.
Naše město nevyniká svou rozlohou ani počtem obyvatel. Návštěvníky však dokáže zaujmout svou polohou, historií a především krásnou a pestrou krajinou, v níž se střídají lány polí s drobnými lesíky. Katastr města lemují rozsáhlejší lesy – Čaplovec, Březiny, Lipiny a Obecní les, který je z nich nejrozsáhlejší.
Ozdobou Brušperka je také řada historických památek – kostel sv. Jiří s vysokou věží, kamenné kříže, kaple, sochy či měšťanské domy. Některá zajímavá místa jsou však našim zrakům ukryta v lesích. Najdeme zde prudké strže, na jejichž dně protékají drobné potůčky, rybníky i tichá zákoutí.
Rád bych vás s několika takovými místy a příběhy stručně seznámil. Věřím, že vás zaujmou.
Cesta přes Obecní les
Vyprávění o starých časech se po generace předávalo z rodičů na děti. Jedním z nich je vzpomínka na dobu, kdy cesta do Frýdku vedla přes Obecní les. Pocestní se zastavovali v nedaleké hájence, kde si mohli odpočinout, občerstvit se, a dokonce i přenocovat.
K velké změně života v našem kraji došlo přibližně před dvěma stoletími, kdy byly založeny Vítkovické železárny a začala se rozvíjet těžba černého uhlí. Tradiční výroba sukna v Brušperku postupně slábla a lidé začali odcházet za lepším výdělkem do Vítkovic.
Za prací odcházeli také otcové rodin. Po pracovním týdnu se vraceli domů se svým výdělkem – a někdy bohužel i bez něj. Každodenní péče o rodinu a domácnost tak často zůstávala především na ženách.
Z Brušperka vedla pěší cesta do Vítkovic přes Obecní les. Říkalo se jí „na chodníky“. Lidé po ní chodili do Paskova a odtud pokračovali vlakem do Vítkovic.
Na tuto dobu se již téměř zapomnělo. Staré chodníky zarostly a změnil se i samotný les. Hájenka byla přestavěna a dnes slouží k bydlení.
Studánka a pomníček v Obecním lese
Cesta do Obecního lesa kdysi vedla přes lány polí. Po pravé straně se od ní odděloval vyšlapaný chodníček ke studánce – prameni minerální vody, které se říkalo „sirkovice“. Dnes je tento pramen téměř vyschlý.
Nedaleko od něj je mezi nízkým křovím ukrytý malý pomníček s nápisem:
Z tohoto stanoviště odešel navždy
28. X. 1932 škol. rada prof. Alexander Winkler.
Pomníček mu věnovali jeho přátelé – učitelé a myslivci.

Zátiší padesátníků
Za dalšími vzpomínkami se musíme vydat do malého lesíku Polamanec, který leží na hranici Brušperka se Starou Vsí.
Lesík byl majetkem brušperského měšťana Karla Tichopáda. Ten dovolil, aby přátelé významného brušperského rodáka a spisovatele Vojtěcha Martínka připravili k jeho padesátinám malý dárek.
Vyčistili mýtinu na okraji lesa a doprostřed prostranství umístili velký bludný balvan se třemi vyrytými letopočty připomínajícími narození Vojtěcha Martínka a jeho přátel:
50
1885–1886
1887
Místo nazvali „Zátiší padesátníků“. Pod korunami vysokých stromů se zde přátelé často scházeli k tichým rozpravám, přednášení básní a oživování dávných vzpomínek.
Toto klidné místo v lesíku osloví snad každého milovníka přírody. Bludný balvan z červené skandinávské žuly působí dodnes majestátně. Je zajímavé, že za celou dobu, co zde stojí, jeho okolí nikdy zcela nezarostlo křovinami.

Vzpomínka na Adolfa Dlouhého
Na druhém svahu strže najdeme další památku. Je jí malý pomníček, který rodina společně s členy mysliveckého spolku postavila na památku a jako poděkování za obětavou práci svému členu Adolfu Dlouhému, který v těchto místech při pravidelné prohlídce lesa skonal.
Adolf Dlouhý
12. 5. 1925 – 22. 10. 1970Pro les žil. Svůj život mu dal.
Pro naši rodinu má toto místo zvláštní význam. K pomníčku se často vracíme, abychom zavzpomínali a poděkovali za jeho život, za výchovu, práci pro myslivost a především za lásku k přírodě, kterou nám předával a která v naší rodině přetrvává dodnes.

Nezapomínejme na příběhy našeho města
Brušperk není jen náměstí, domy a ulice. Je to také krajina kolem nás, lesy, staré cesty, studánky, pomníčky a místa, kolem kterých někdy procházíme, aniž bychom znali jejich příběh.
Právě tyto drobné příběhy jsou součástí historie našeho města. Pokud je nebudeme připomínat a předávat dalším generacím, mohou postupně zmizet z naší paměti stejně jako některé staré cesty a chodníky.
Budu proto velmi rád, pokud moje vyprávění probudí alespoň u některých z vás zájem o historii a přírodu našeho krásného města Brušperka. Třeba vás při příští procházce zavede některá ze starých cest právě k místům, o kterých jsem vyprávěl.
Bc. Ivo Dlouhý













