Koncem loňského roku se v pevninské Číně začal šířit nový a záhadný virus, který si nejdříve na malém vzorku populace odzkoušel své netušené schopnosti, dokázal si v krátkém čase najít způsob svého šíření, tak, aby byl velmi rychlý a také hodně nevyzpytatelný. Takto může vědcům zkomplikovat cesty v hledání účinného léku a vakcíny, kterým by byl virus zastaven nebo dokonce vyhuben. Začali umírat první lidé, rychle se plnily nemocnice, lékaři a sestry začali upozorňovat na rostoucí nebezpečí. I mezi nimi byly první oběti. Došlo k velmi přísnému karanténnímu opatření, uzavřelo se celé město Wu-chan, kde nemoc propukla, stavěla se nová nemocnice.
Všechno jsme to sledovali zdálky, z bezpečí svého domova a v relativním klidu. Ale po Novém roce se situace v Číně nelepšila, naopak, bylo potvrzeno, že virus nabral na síle a přeskočil hranice státu i kontinentu a dostal se na sever Itálie. To už byl také o dost silnější. Nepatrná částice, okem neviditelný virus, mechanismus bez schopnosti myslet, si počínal jako velmi vyspělá inteligence.
Začali jsme tušit, že to nebude záležitost jednoho státu, jednoho měsíce a malého množství lidí. Že to nebude taková o něco silnější chřipka, protože chřipka, kterou známe a nejméně jednou ji v životě prožije každý, v tak krátkém čase nezpůsobuje pandemii, spojenou s těžkým onemocněním plic s fatálními následky.
Před časem mi jedna lékařka – imunoložka řekla, že během pandemie španělské chřipky před 100 lety umírali na její následky především mladí lidé, děti. Byly to imunitní systémy lidí, které se dosud nedostaly do kontaktu s žádným chřipkovým virem, protože ten by v něm zanechal jistou stopu do budoucna. Vzhledem k tomu, že ještě nikdy s virem chřipky nebojoval, rychlá reakce na nový virus vyvolala v organismu tzv. cytokinovou bouři, a ta vedla k následné smrti nemocného.
Dnes se dostáváme do kontaktu s virem, který je rovněž pro naše imunitní systémy nový, ale vzhledem k jinému způsobu života, moderní lékařské péči, pokroku v medicínských vědách, přístupu k vitamínům a výživě (španělská chřipka vypukla koncem 1.světové války, kdy se dalo očekávat, že lidé, oslabení válkou, nebudou schopni nemoci dobře vzdorovat), lidská imunita lépe odolává nové výzvě. Rovněž se dá očekávat, že jakkoli je pandemie obrovským problémem, najde se účinný lék a vakcína. Zároveň mějme na paměti, že i naše imunita je nastavená tak, aby chránila člověka a má obrovskou schopnost se učit. Je to logické, protože jinak by lidstvo nepřežilo.
Jak to bude dál? Budeme svědky světové ekonomické krize? Globálního nedostatku, hladovějících lidí v otrhaných šatech? Armády nezaměstnaných? Nástupu nových diktatur?
Z některých prognóz ekonomů jako bych to četla mezi řádky. Samozřejmě, že skutečnost bude jiná, jsem optimista a věřím, že tak obrovským propadům nedojde. Není to ani možné. Ekonomové popisují současnou skutečnost, a tou je zpomalení až zmražení ekonomického růstu, procentuálního snížení HDP vlivem vládou utlumeného sektoru výroby a služeb, snížení úspor obyvatelstva, zadlužení veřejných rozpočtů. Proč nikdo neřekne, že tohle je jen dočasné? Současná situace je přirovnávána k válce. Ať mi její pamětníci prominou, ale toto přece vůbec nesnese srovnání. Současná doba není válce ani vzdáleně podobná, protože nikde není zničená, zbořená, vypálená žádná výrobní firma, žádný obchod, žádná provozovna. Vše je připraveno k tomu, aby bylo možné co nejrychleji obnovit činnost, jakmile k tomu vláda dá zelenou. Před vypuknutím pandemie jsme slýchali různá strašení kvůli náznakům stagnujícího automobilového průmyslu (viz Německo), mluvilo se o konci konjunktury a počínající recesi, jako přirozené součásti hospodářského cyklu. Je trochu nejapnou hříčkou osudu, že všechna tato více méně novinářská tvrzení vzala rychle za své. Protože útlum prožíváme už teď, v rychlosti a on-line přímém přenosu.
Ale právě ta rychlost může být lepší než zdlouhavá krize s nekončící a prohlubující se recesí, a může přinést také rychlejší ozdravení. Je možné předpokládat, že se pročistí i celkové ovzduší, trh se obnoví, protože k tomu má svou schopnost. Dlouhodobě tlumená nabídka s sebou dolů táhne i poptávku, lidé mají větší obavy utrácet, což se změní – soudím – jen co přijde na svět nový, účinný lék či už nyní testovaná vakcína, a strana poptávky se oklepe.
Na současné době se mi přes všechny hrozby líbí jedna věc: ukázalo se, kolik máme v naší zemi schopných lidí, kteří jsou připraveni přijít s naprosto novými a funkčními metodami, výrobky, postupy, kteří jsou schopni rychle navazovat spolupráci s dalšími firmami a vědeckými pracovišti. A také se mi líbí obrovské nasazení mediků, samozřejmost, s jakou byli rychle odhodláni pomáhat v nemocnicích i v terénu. V krizové situaci jsme si mohli ověřit, co je v nás dobrého.
A to horší? Člověk má tendenci v případě možného ohrožení zabezpečit sebe a své blízké. Snaží se předzásobit na horší časy, nakupuje potraviny a další věci, které by se mohly hodit, až ty očekávané horší časy přijdou. Do značné míry si počíná jistě dost iracionálně. Ovšem kdo jej za to může kritizovat? Občan dělá přesně to, co měla v době nástupu epidemie udělat vláda a neudělala. Zanedbala povinnost tvořit zásoby potřebného materiálu, který teď zoufale chybí, ať už létají letadla třikrát nebo desetkrát týdně a nakupuje se zboží za miliardy. Vládní představitelé s premiérem či ministrem zdravotnictví v čele na samém počátku se shovívavým úsměvem vysvětlovali, že zásob je dost a není třeba šířit paniku, jak to dělají ti lidé v supermarketech. Naše vláda velice podcenila situaci a je správné, že se za to ústy premiéra omluvila. Vím, jak zdravotnický materiál v nemocnicích chybí nejen v současné době, ale nás to zastihlo naprosto nepřipravené. Nejsem si ale jistá, zda je pro nás výhodné nakupovat vše hlavně v Číně a nedat prostor postupně našim, českým firmám. Potřebujeme a potřebovat budeme odborné firmy, jejich zázemí a především jejich intelektový a pracovní potenciál. Podporujme je a tím budeme lépe připraveni na budoucnost.
31.3.2020, Zdeňka Mahďáková.
