V pondělí 21. října 2019 jsem se v Ostravě účastnil Diskusního setkání „Byli jsme při tom“ s přímými účastníky „Listopadu 89“ a s těmi, kteří se nebáli vystupovat proti režimu. Diskuzi moderoval poslanec Marek Benda, přítomen byl i předseda ODS Petr Fiala a především pamětník František Stárek Čuňas, český publicista a historický badatel, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody.
Na začátku roku 1977 se František Stárek Čuňas věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojených s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. Na konci 80. let navštěvoval spolu s Jáchymem Topolem, Petruškou Šustrovou, Janem Macháčkem a dalšími podzemní univerzitu zaměřenou na českou literaturu. V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově. Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Poté se aktivně podílel na vzniku a činnosti Občanského fóra. František Stárek popisoval atmosféru ve věznici v Horním Slavkově, vyzdvihl roli Karla Kryla, Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a dalších příznivců ze zahraničí. Popisoval obrovské potíže s prací Občanského fóra a nejistotu nad dalším vývojem po 17. listopadu 1989, obzvlášť na slovenském území a v malých městech. Řekl, že ještě v dalších dnech a týdnech po jeho propuštění nebylo zdaleka jasné, co se bude dít.
Petr Fiala popsal svoji činnost v oněch dnech, kdy právě dokončil základní vojenskou službu a podtrhl mj. obrovský význam církve a její jednoznačný postoj (František kardinál Tomášek, biskup Václav Malý, atd.).
Bylo konstatováno, že Ústav pro studium totalitních režimů se až nepřiměřeně věnuje období 50. let, ale analýza období tzv. perestrojky a konce normalizace se stále nějak odkládá. K pádu režimu nepochybně přispěly i postoje vedení KSSS v čele s Michailem Gorbačovem, situace v zemích východního bloku a rozpory uvnitř KSČ, která tehdy měla asi 1 700 000 členů (!). Na setkání zaznělo, že tvrdost režimu byla v ČSSR největší ze všech zemí Varšavské smlouvy. Zpestřením diskusního odpoledne byla premiéra písně oslavující 17. listopad přímo z úst ostravského autora, jehož jméno jsem, bohužel, nezachytil. Diskuse byla překvapivě bohatá, účastníci se posléze zaměřili na současné společenské problémy a aktuální politický stav v naší zemi.
Ing. Josef Janotka
„…To, co se
v roce 1989 ve střední Evropě odehrálo, byl svým způsobem zázrak. Za 30
let po oněch událostech jsme ztratili mnohé iluze, což možná není škoda.
Především šlo o představu, že svobodu lze nastolit pouze odstraněním
diktátorského režimu. V čem přesně útlak spočíval, bylo třeba nejdříve
pojmenovat. Jinak totiž tyranii komunistického režimu pociťovali vězňové
z padesátých let, jinak komunisté osmašedesátníci, jinak křesťané, jinak agnostici.
Jinak intelektuálové, jinak dělníci. Málokdo soudný bude dnes zpochybňovat, že
svoboda není jednoduše dána, ale že je potřebné ji neustále objevovat a o ní
bojovat. Bohužel však propadáme iluzím novým. Boj o svobodu si představujeme
vymezováním se proti jejím nepřátelům…“.(Adam Šůra, šéfredaktor časopisu Paměť a dějiny).
