Rubriky
Nejnovější

100 let republiky

V těchto dnech si připomínáme – 100 let od události zajisté ne bezvýznamné,
a to 100 let od vzniku nového státu Československo na části území tehdejšího
Rakousko-Uherska. Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení
samostatného československého státu. Československo bylo vyhlášeno 28.
října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich
vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. Na
mnoha místech naší země jsou pořádány slavnosti, shromáždění, zajisté i ČT
nás s mnohými událostmi v přímých přenosech seznámí. V Praze se koná mj.
Velká vojenská přehlídka, největší od roku 1985 a večer tradičně ve 20 hodin
prezident republiky předá nejvyšší státní vyznamenání vybraným
osobnostem. K těmto slavnostním chvílím jsem připravil k našemu zamyšlení
pár citátů několika mužů, kteří se výraznou měrou zasloužili o tuto událost a o
naši zem.

Tomáš Garrigue Masaryk:

  • Je stejně potřebné přemýšlet o tom, jak užívat svůj volný čas, nejen o
    tom, jak dobývat bohatství.
  •  Zejména malý národ má svatou povinnost vychovávat si pokolení silné a
    mužné – silné a mužnost ducha, těla jen čistota zabezpečuje.
  • Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty
    nedostatky, ale ne překonávat demokracii.
  • Mnoho věřících neví, co je náboženství, mnoho nevěřících nemá tušení,
    co vlastně popírají; ale nejmíň a nejpovrchněji chápou náboženství lidé
    indiferentní, lhostejní. Přivést je k tomu, aby o náboženství aspoň mysleli
    – to by, pane, bylo veliké misionářství, a potřebnější, než jít kázat
    Negrům; ti věří po svém, ale věří.
  • Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená
    diskusi.
  • Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.
  • Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy.Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.
  • Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou.
  • Humanitní program neučí být pasivní, ale učí se bránit prací.
  • Cíl náš musí být určitý, a pak silný cit půjde za ním. Jen citem a instinktem se nedostaneme nikam. Praxe bez teorie není možná.
  • Člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států, stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného.

Antonín Švehla:

  • Za službu vlasti se neplatí!
  • Šetrnost je jedna část dobré politiky. Účelnost je část druhá.
  • Po válce je bída a tak lidé chtějí socialismus, a když je socialismus tak je
    bída.
  • Co tam (ve Vídni)? Divím se vždycky, že naši lidé tak po tom touží a že je
    Vídeň přitahuje. Myslím, že nejlepším místem k našemu uplatnění
    je Praha, nikoliv Vídeň. Tam nejsme ničím. Tady můžeme být vším.
  • Kdyby o mně řekli, že jsem byl oportunistou, to by měli úplný recht – já
    jím byl už v kolébce.
  • Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos.
  • Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá.
    Protože je tak těžká.
  • Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít
    košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany
    rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici.
  • Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání,
    ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!

Milan Rastislav Štefánik:

  • Účelne a logicky žije len ten, kto využíva každý okamžik na prehĺbenie
    intelektu. Čím bystrejší je náš um, čím väčšie je množstvo v nás
    spracovaných vedomostí, tým hlbšia je súdnosť človeka, tým jasnejší a
    vrúcnejší jeho pomer k vonkajšiemu svetu.

Rozpad Rakouska-Uherska

 

Ing. Josef Janotka

Sdílet článek na Facebooku:
fb-share-icon

1 komentář u „100 let republiky“

Nedávno jsem četla zajímavý článek na téma Co by bylo s námi, kdyby se monarchie nerozpadla. Zůstali bychom její součástí, nadávali bychom na to, že nejsme samostatní, hlavním městem by byla Vídeň (Praha by nejspíš byla městem s tzv. přenesenou působností), neměli bychom prezidenta (mrzelo by nás to?) nýbrž císaře. Církev by u nás nebyla desítky let pronásledovaná, mnozí lidé by nebyli zavíráni, nemuseli by emigrovat, nevládli by zde komunisté a naše životní úroveň by díky tomu nebyla pozadu za vyspělými zeměmi. A nejen naše životní úroveň, naše myšlení by bylo svobodnější, demokratičtější, lidštější.
Jsme však samostatnou zemí s vlastními hranicemi, pravomocemi, svobodou, systémem práva a hodnotami. Lidé jsou občany, nikoli poddanými. Máme parlamentní demokracii a moc, rozdělenou do zákonodárné, výkonné a soudní, a svou Ústavu. Máme s demokratickým systémem hodně práce. Možná jsme byli demokratičtější zemí v monarchii Rakousko-Uherské, než jsme v současnosti. A máme s tím stále těžší práci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.