V těchto dnech si připomínáme – 100 let od události zajisté ne bezvýznamné,
a to 100 let od vzniku nového státu Československo na části území tehdejšího
Rakousko-Uherska. Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení
samostatného československého státu. Československo bylo vyhlášeno 28.
října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich
vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. Na
mnoha místech naší země jsou pořádány slavnosti, shromáždění, zajisté i ČT
nás s mnohými událostmi v přímých přenosech seznámí. V Praze se koná mj.
Velká vojenská přehlídka, největší od roku 1985 a večer tradičně ve 20 hodin
prezident republiky předá nejvyšší státní vyznamenání vybraným
osobnostem. K těmto slavnostním chvílím jsem připravil k našemu zamyšlení
pár citátů několika mužů, kteří se výraznou měrou zasloužili o tuto událost a o
naši zem.
Tomáš Garrigue Masaryk:
- Je stejně potřebné přemýšlet o tom, jak užívat svůj volný čas, nejen o
tom, jak dobývat bohatství. - Zejména malý národ má svatou povinnost vychovávat si pokolení silné a
mužné – silné a mužnost ducha, těla jen čistota zabezpečuje. - Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty
nedostatky, ale ne překonávat demokracii. - Mnoho věřících neví, co je náboženství, mnoho nevěřících nemá tušení,
co vlastně popírají; ale nejmíň a nejpovrchněji chápou náboženství lidé
indiferentní, lhostejní. Přivést je k tomu, aby o náboženství aspoň mysleli
– to by, pane, bylo veliké misionářství, a potřebnější, než jít kázat
Negrům; ti věří po svém, ale věří. - Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená
diskusi. - Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.
- Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy.Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.
- Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou.
- Humanitní program neučí být pasivní, ale učí se bránit prací.
- Cíl náš musí být určitý, a pak silný cit půjde za ním. Jen citem a instinktem se nedostaneme nikam. Praxe bez teorie není možná.
- Člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států, stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného.
Antonín Švehla:
- Za službu vlasti se neplatí!
- Šetrnost je jedna část dobré politiky. Účelnost je část druhá.
- Po válce je bída a tak lidé chtějí socialismus, a když je socialismus tak je
bída. - Co tam (ve Vídni)? Divím se vždycky, že naši lidé tak po tom touží a že je
Vídeň přitahuje. Myslím, že nejlepším místem k našemu uplatnění
je Praha, nikoliv Vídeň. Tam nejsme ničím. Tady můžeme být vším. - Kdyby o mně řekli, že jsem byl oportunistou, to by měli úplný recht – já
jím byl už v kolébce. - Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos.
- Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá.
Protože je tak těžká. - Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít
košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany
rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici. - Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání,
ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!
Milan Rastislav Štefánik:
- Účelne a logicky žije len ten, kto využíva každý okamžik na prehĺbenie
intelektu. Čím bystrejší je náš um, čím väčšie je množstvo v nás
spracovaných vedomostí, tým hlbšia je súdnosť človeka, tým jasnejší a
vrúcnejší jeho pomer k vonkajšiemu svetu.
Rozpad Rakouska-Uherska
Ing. Josef Janotka
1 komentář u „100 let republiky“
Nedávno jsem četla zajímavý článek na téma Co by bylo s námi, kdyby se monarchie nerozpadla. Zůstali bychom její součástí, nadávali bychom na to, že nejsme samostatní, hlavním městem by byla Vídeň (Praha by nejspíš byla městem s tzv. přenesenou působností), neměli bychom prezidenta (mrzelo by nás to?) nýbrž císaře. Církev by u nás nebyla desítky let pronásledovaná, mnozí lidé by nebyli zavíráni, nemuseli by emigrovat, nevládli by zde komunisté a naše životní úroveň by díky tomu nebyla pozadu za vyspělými zeměmi. A nejen naše životní úroveň, naše myšlení by bylo svobodnější, demokratičtější, lidštější.
Jsme však samostatnou zemí s vlastními hranicemi, pravomocemi, svobodou, systémem práva a hodnotami. Lidé jsou občany, nikoli poddanými. Máme parlamentní demokracii a moc, rozdělenou do zákonodárné, výkonné a soudní, a svou Ústavu. Máme s demokratickým systémem hodně práce. Možná jsme byli demokratičtější zemí v monarchii Rakousko-Uherské, než jsme v současnosti. A máme s tím stále těžší práci.