V poslední době se setkávám s pro mě nepochopitelným postojem, a to nejen při čtení různých článků v novinách nebo názorů mnoha lidí, že v demokratické společnosti je samozřejmostí akceptovat názory jiných a zároveň je přijímat, nebo s nimi souhlasit. Tedy jinými slovy (a s mírnou ironií řečeno), jestliže jedni řeknou své Ano, mají svaté právo očekávat, že i ostatní s nimi musí souznít a s nimi tvrdit Ano. A pokud by se náhodou v první skupině rozhodli říci Ne, tak je povinností všech ostatních říci také Ne.
Jak je možné, že se člověk dopracoval k tak velkému omylu?
Určitou odpověď jsem našla během sledování dílu z cyklu České století, v díle Musíme se dohodnout 1968. V něm je toho názorná ukázka: je třeba souznít
s Moskvou, že vojenské přepadení naší země je nutným krokem k dosažení její stability a Sovětský svaz je zárukou míru i té nejsprávnější cesty. Máte snad, Češi, jiný názor? To je ovšem vaše velká chyba. Budete muset souhlasit s naším Ano a přestat říkat Ne, jinak uvidíte, co dokážeme. V Bibli, v Novém Zákoně se píše: „Vaše ano, ať je jasné ano, a vaše ne, ať je jasné ne.“ Tedy, jednejte podle svého svědomí, řiďte se svým přesvědčením a nebojte se říci nahlas Ne, pokud s tím nebo s tím Nesouhlasíte, i když většina bude křičet, že souhlasit musíte. Musíme? Kdepak. Právě v tom tkví podstata i krása demokracie, že můžeme říkat svobodně svůj názor. Můžeme vyslovit souhlas nebo nesouhlas, pokud se cokoli nesejde s naším vnitřním přesvědčením. Tedy, nikdo nemá právo nikoho přesvědčovat, že jediná demokratická cesta je za každých okolností všeobecně souhlasit nebo všeobecně nesouhlasit.
Mám právo ve volbách zvolit své zástupce. Mohu souhlasit i nesouhlasit s výsledkem voleb. Mohu je neakceptovat. Mohu proti jednání zvolených osob na náměstích demonstrovat a nikdo mi nemá co vykládat, že oni jsou přece zvolení a tedy já musím mlčet. Nemusím. Mlčení je souhlas. Naše společnost se promlčela k postupné morální i hmotné destrukci, a zjistila, že mlčení je pohodlné.
Nechtějme vracet čas, nenechme se obelhat tím, že člověk nemá šanci věci změnit. Nenechme si vsugerovat, že tak, jak věci vypadají, vypadají nejlépe. Říkejme Ne či Ano podle toho, jak ladí s naším svědomím a važme si daru, kterým je svoboda. Tím víc, že stála spousty strašných obětí.
Zdeňka Mahďáková, září 2018
