Jaká byla role advokátů v době, kdy právní řád platil jenom naoko?
Role advokátů před rokem 1989 byla mimořádně složitá. Pracovali v systému, kde o skutečné nezávislosti soudů nemohla být řeč. Nezávislost justice se začala hroutit už před rokem 1948. Už o několik měsíců později se justice stala nástrojem hromadného vraždění a zavírání odpůrců režimu. Role obhájců v té době byla zcela marginální, vyšetřování dirigovali výhradně prokurátoři a rozsudky byly určeny předem. Advokáti nesměli asistovat u výslechů, takže vyšetřovatelům nic nebránilo při nich používat brutální metody. Za stav vyšetřování v té době odpovídala prokuratura. Prokurátor byl v procesu mocný pán a advokát dostal spis až k soudu, když už bylo všechno vyšetřeno.
V době normalizace se nevinní ocitali před soudem často. Šlo o příslušníky undergroundu, disidenty, signatáře Charty 77, jejichž politická obvinění byla obvykle maskována jako pobuřování, výtržnictví, rozvracení republiky, případně jiné kriminální delikty. Role advokátů v jejich procesech byla velmi důležitá. Nemohli sice svým klientům zjednat spravedlnost, lavírovali v rámci komunistického právního systému, ale mohli alespoň poukazovat na situace, kdy komunisté porušovali své vlastní zákony.
Disidenty před soudem obhajoval například Josef Lžičař. V roce 1979 hájil
Václava Havla ve známém procesu s představiteli Výboru na obranu
nespravedlivě stíhaných. Václav Havel během procesu nevyužil nabídku Státní bezpečnosti, kterou mu ve vazební věznici jeho advokát tlumočil – nabídku vyhnout se vězení a s manželkou vycestovat do Spojených států. „On chvíli zauvažoval a potom říká: ‚A co bude s ostatními?‘ Já jsem řekl: ‚Ostatní asi půjdou před soud.‘ A on to odmítl,“ vypráví Josef Lžičař, kterému prý budoucí prezident, tehdy odsouzený za „podvracení republiky“ ke čtyřem a půl letům vězení, později poděkoval za skvělou, ale bohužel marnou práci.
Koncem roku 1989 česká justice stála před novou etapou a velkým úkolem v podobě soudních rehabilitací politických vězňů z uplynulých čtyřiceti let.
Jak smutné, že se mnozí z nich spravedlnosti na tomto světě nedočkali.
Zdeňka Mahďáková
Předneseno na Slavnostním shromáždění 16.11.202 u pamětní desky všem obětem komunismu.
