Po nějakém čase dostal Lukáš úkol něco pracovně vyřídit ve Švýcarsku a Itálii. Opět jsme byli přizváni na společnou cestu s podmínkou, že se musíme časově přizpůsobit potřebám vyplývajícím z jeho pracovní náplně. Z měst, které jme tentokrát navštívili nebo jimi projížděli, mě zaujalo švýcarské Lugano. Synátor vyřizoval služebnosti a my s Eliškou jsme měli odpoledne volno. Už v autě byla řeč o nádherném jezeře, které zasahuje svým jižním cípem do Itálie. Jaká asi bude voda, bude to ke koupání nebo spíše jen pro otužilce? Tohle váhání skončilo při pohledu na všechny břehy v dohledu. Lidé všech věkových kategorií s mnohými odstíny pleti vesele pokřikovali, plavali, nebo jen tak asi po pás se brouzdali vodami jezera, včetně dam zahalených muslimskými šátky. Jako u moře bylo lze vidět plachetnice, paddleboardy, a další oblíbené vodní atrakce. Většina turistů vyhledávala alespoň kousek stínu, ne všem se to podařilo. Dočetl jsem se posléze, že max. hloubka jezera je 290 metrů a rozloha cca 50 km2, dlouhé je 35 km a široké max. 3,2 km, dvě třetiny leží na území Švýcarska, zbytek v Itálii. Co vše je k vidění jsem se rovněž dověděl v plavkách na břehu jezera z netu. Někteří nazývají město Lugano královnou a ne bez důvodu. Chlubí se mnoha přednostmi, příjemným podnebím, kouzelným okolím a v neposlední řadě popisovaným jezerem s mnoha zátokami přecházejícími na březích v zalesněné svahy. Lugano má asi 63 000 obyvatel a je to největší město kantonu Ticino.
Město je lemováno třemi vrcholky hor s krásnými vyhlídkami. Průměrná roční teplota je 12 st. C, zřídkakdy klesne pod nulu. Palmy jsou běžným stromem, rostou nejen v parcích, ale i na nábřeží a na stráních. Velká většina obyvatel mluví samozřejmě italsky. Sídlí zde hokejový klub HC Lugano, fotbalový prvoligový klub AC Lugano, každoročně se zde hraje tenisový turnaj žen federace WTA. Ze sakrálních historických staveb to jsou především katedrála San Lorenzo, kostel San Rocco nebo kapucínský klášter San Trinita, kostel Santa Maria Deli Angioli s přilehlými Belvederskými zahradami s palmami, olivami, kaméliemi, šeříky, mimózami, apod. Dále jsou tu paláce a vily, kupř. Vila Favorita se sbírkami barona Von Thyssena, dodnes doplňovanými jeho potomky. Nebo městský park s luganským městským muzeem, který zaujme svou pestrostí, čistotou a rozlohou doplněný nejrůznějšími výtvory sochařů jak klasických, tak i „umělců“ současných a o němž se říká, že je jedním z nejkrásnějších parků ve Švýcarsku a snad i v Evropě. V jednom koutu parku se odehrávala nějaká panelová diskuse, sešlo se poměrně dosti posluchačů a debatérů. Na pozvánce, která nám byla přeložena měli téma: Čína – mimo stereotypy. Prošli jsme si ještě nejbližší okolí a v podvečer se s tímto nádherným městem rozloučili.
O Švýcarech se někdy říká, že si svůj blahobyt žárlivě střeží a že jsou snad poněkud suchopární. Existují prý příběhy o jejich konzervativnosti a uzavřenosti. Tohle jsou často zbytečné nálepky pocházející kdoví odkud. Na prvním místě nutno jmenovat švýcarský zrod Červeného kříže, kteréžto hnutí dodnes pomáhá potřebným na celém světě. Zajisté v rozporu s tímto nálepkováním je přístup této země k důsledkům okupace Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy. Zcela netradičně otevřelo své hranice našim emigrantům – lékařům, architektům, řemeslníkům, ale i umělcům, kteří tu psali své knihy, hráli divadlo, točili filmy…. Stovky našich lidí našli v této nádherné zemi a v její otevřenosti nejen dočasná azyl, ale usadili se tam natrvalo. Osobně mám nezapomenutelnou vzpomínku na jednoho profesora z ostravské stavební průmyslovky. Byl jsem tehdy ve třetím ročníku, když pan profesor v únoru 1969 na začátku své odborné hodiny přišel oblečen do teplákové soupravy a řekl nám – překvapeným studentům: učte se dobře i
stavební mechaniku, odjíždím s rodinou navždy do Švýcarska. V autě na dálnici jsem měl čas přemítat o souvislostech událostí roku 1968. I o těch, které jim předcházely. Mnozí pamětníci si zajisté se mnou vzpomenou, že tehdejší žhavé diskuse i na nejvyšší úrovni politiky se vedly také na téma neutralita Československa podle vzoru sousedního Rakouska nebo Švýcarska.
Další neutrální země jsou Irsko, Malta, Panama a Turkmenistán. Co to vlastně je neutralita a proč se naší zemi tehdy, bohužel, vyhnula, jsem už na zadním sedadle cestou do Itálie nedomyslel. Před půlnocí jsme se ubytovali v Bologni.
Josef Janotka, srpen 2022
