22. srpna 1891 – před 130 lety zemřel v Praze básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik a vůdčí osobnost generace májovců Jan NERUDA (*9. červenec 1834). Pocházel z pražské Malé Strany, narodil se v Újezdských kasárnách. Otec Antonín Neruda (1784–1857) byl vysloužilý dělostřelec, později trafikant. Matka Barbora, rozená Leitnerová (1795–1869), sama dříve ovdovělá, byla druhou manželkou vdovce Antonína Nerudy. V roce 1835 koupila matka dům v Zásmukách (okres Kolín), kde rodina po čas žila. V roce 1838 získal otec povolení k pobytu v Praze, kde si otevřel krámek v pražském domě U Dvou slunců v Ostruhové (dnešní Nerudově) ulici, od roku 1841 trafiku. Když otec zemřel, přestěhoval se Jan Neruda s matkou do domu U Tří černých orlů (Nerudova 225/44).Od roku 1841 byl žákem metropolitní školy u Sv. Víta, v letech 1842–1846 navštěvoval malostranskou německou hlavní školu. Středoškolská studia začal na malostranském gymnáziu, v letech 1851–1853 na Akademickém gymnáziu, kde maturoval. Po třech semestrech absolvoval na právnické a filozofické fakultě, během studií si přivydělával jako furýr (poddůstojník obstarávající účty) a armádní účetní. Neukončená studia v roce 1857 opustil a učil na různých školách češtinu a němčinu.V roce 1860 se stal redaktorem českého deníku Čas, ze kterého roku 1862 přešel do deníku Hlas, Hlas byl roku 1865 sloučen s Národními listy a Jan Neruda se stal jejich fejetonistou. Spolupracoval též s časopisy, zejména s Květy a Lumírem. Mezi jeho vrcholná prozaická díla patří Povídky malostranské, mezi nejznámější díla básnická sbírky Hřbitovní kvítí (1858), Písně kosmické (1878), Balady a romance (1878 – 1883) či Zpěvy páteční (1896).
23. srpna 1851 – před 170 lety se v Hronově na severovýchodě Čech narodil spisovatel, dramatik a politik Alois JIRÁSEK (+12. březen 1930). Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822–1901), původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821–1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863–1867), české gymnázium v Hradci Králové (1867–1871) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871–1874). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce (vedle Filosofské historie i Psohlavci). Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou (1859–1927), dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké, zahrnuje období od úsvitu našich dějin staré pověsti české) až po dobu pobělohorskou temno). Mezi další známá díla patří Filosofská historie, Psohlavci či Proti všem. Jako politik byl kritický k T.G.M., zasedal v obou parlamentních komorách za Kramářovu Národní demokracii. 23. srpna 1891 – před 40 lety zemřela v Praze herečka, operní pěvkyně a divadelní pedagožka Jiřina ŠEJBALOVÁ (*17. září 1905). Pocházela z úřednické rodiny, nicméně oba rodiče byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Jako šestnáctiletá šla na studia na Pražskou konzervatoř, kde studovala nejprve operní zpěv (1920–1925), teprve později i dramatický obor (1925–1927). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadla v Brně. Současně hostovala v pražském Národním divadle. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971 byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Více než 50 let působila ve filmu, kde od roku 1929 až do roku 1980 ztvárnila celou řadu postav. Mezi ty nejznámější patří role ve filmech Cech panen kutnohorských (1938), Hostinec „U kamenného stolu“ (1948), Vlčí jáma (1957), Romeo, Julie a tma (1959), Láska jako trám (1967), Světáci (1969), Zlatá svatba (1972).
