V současné době probíhá několik sportovních akcí velkého formátu. Nad finálovou sérií Stanley cupu v zámořské NHL a cyklistickou “Starou dámou ”Tour de France” zcela jistě vyčnívá evropský fotbalový šampionát, původně plánovaný v roce 2020, díky situace kolem Covidu odložen na ten letošní. Návštěvy mistrovských utkání byly prakticky celou jednu sezónu díky známým okolnostem fanouškům odepřeny, tudíž jejich hlad po fotbale byl umocněn na maximum. Jejich chuťové pohárky jsou uspokojeny, nicméně jeden fakt tento sportovní podnik svým způsobem mírně degraduje. Jsou mezi námi lidé, kteří se touží nějakým způsobem, nejlépe nesmazatelným, zapsat do historie. Pokud se o to Michel Platini pokoušel, zcela jistě se mu to podařilo, jenže ne v kladném slova smyslu. Rozložit pořadatelství na více zemí je zajímavý nápad, nicméně 11 zemí s docela velkým rozptylem je vcelku velké sousto. Myslím, že vzhledem k šesti skupinám stačilo hrát ve 3 zemích.
Cestování nahoru, dolů není určitě nic, co by hráče těšilo. Český reprezentační tým dosud hrál dvakrát v Glasgow, jednou v Londýně a Budapešti a jeho další cesta vede do ne zrovna blízkého Baku. Jestliže se všeobecně tvrdí, že fotbal se dělá především pro diváky, tak s necelými 53 000 diváky v Budapešti se to zjevně podařilo. Hrát ale čtvrtfinálové utkání Mistrovství Evropy v Asii, to není určitě ideální nápad. Do Baku z Česka nelétá žádné přímé letecké spojení a netuším, kolik lidí bude ochotno cestovat autem 2 dny, navíc jsou třeba testy a po návratu čeká každého izolace. To si přece jen každý rozmyslí, jestli se do také destinace vydá. Co se týče dánské strany, z té by prý mělo dorazit něco okolo tisícovky
fanoušků. To je při povolené kapacitě 31.000 žalostně málo. Budeme doufat, že k atmosféře této vrcholné akce dopomohou místní, pro které to může být svým způsobem i svátek.
Všeobecně se totiž konání čehokoliv podobného v Ázerbájdžánu dlouhodobě neplánuje…
Zanechám oficialit a vydám se k výsledkům. Ve skupinové fázi nebylo moc překvapivých výsledků a všichni adepti na postup do vyřazovací části uspěli. “Skupina smrti” “F” poslala do dalších bojů i třetí Německo, takže osmifinálové dvojice skýtaly opravdu atraktivní zápasy. Horní polovina pavouku, především s Italy, Francií, Belgií, Portugalskem, Španělskem, finalistou předešlého ME Chorvatskem a ambiciózním Švýcarskem, je opravdu plná zvučných jmen. V té dolní patří mezi top týmy, ať mi ostatní země prominou, snad pouze Anglie, Německo a Nizozemsko. První dva jmenované týmy na sebe narazily už ve čtvrtfinále, jeden tedy musel z kola ven. Dalšího favorita z Eura vyprovodil po skvělém výkonu český tým. Velké pozornosti se momentálně těší i náš dnešní soupeř Dánsko.
Mužstvo je určitě i tak ambiciózní a po kolapsu a doslova boji o život spoluhráče Christiana Eriksena se semklo natolik, že jeho úderná síla je na pováženou. Náš národní tým je po vyřazení favorizovaného Nizozemska určitě ve velké pohodě a oplývá opodstatněným sebevědomím. A ačkoliv sázkové kanceláře mírně favorizují dánské fotbalisty, věřím, že pokud zopakujeme zodpovědný výkon jako v předešlém utkání, postoupíme. Většina veřejnosti cítí, že tak skvělou generaci fotbalistů, jakou jsme měli v prvních letech nového tisíciletí, nějakou dobu mít nebudeme. Když na trávník vyběhla parta kolem Pavla Nedvěda, s hráči jako Milan Baroš, Tomáš Rosický, Jan Koller, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Marek Jankulovski, apod. (a sehrála mj. i jedno z nejkrásnějších a nejnapínavějších utkání historie ME proti právě Nizozemsku s obratem z 0:2 na 3:2), měli se soupeři na pozoru.
Momentální tým má na to, aby opět pozdvihl naši zemi mezi nejlepší týmy na tomto evropském šampionátu. Příznivcům fotbalu zcela jistě neuniklo, že dlouhou dobu jsme neměli v útoku top střelce. Takového toho trhače, jakými jsou např. v PSG Kylian Mbappé, v Barceloně Lionel Messi, v Bayernu Mnichov Robert Lewandowski, aj. Patrik Schick se těmto hvězdám určitě nemůže rovnat, ale my všíchni už víme, že když se přiblíží k míči, gól visí ve vzduchu. Kolik z nás muselo strpět léta, kdy útočníci si s finální přihrávkou nevěděli rady a pokud už ano, branku netrefili, jejich střelu zblokoval protihráč nebo zlikvidoval brankář. Tak snad se už zase blýská na lepší časy a oko nás diváků se poměje, Snad se velká část fanoušků nebude na fotbal dívat víceméně z důvodu, že “je to u nás nejoblíbenější sport”, ale proto, že bude lačnit po skvělé hře i po skvělých výsledcích.
Chtěl jsem napsat tento článek už po utkáních v základních skupinách, ale usoudil jsem, že lepší by to bylo po té, až půjde opravdu do tuhého. Ta fáze nastala, my první schod zvládli a dnes večer pozvedneme nohu opět a věříme, že na ten další schod došlápneme a budeme se těšit na ten další, třetí, semifinálový. Držme všichni palce!!!
Dušan Konvička
