Tento svátek který slavíme spolu se Slováky nám má připomínat 31 let staré události z Národní třídy které vyústily v pád režimu jedné strany v našem státě. Režim který bez milosti likvidoval v duchu prohlášení soudruha Vladimíra Iliče Lenina kohokoliv, kdo měl jiný názor a nebál se jej vyjádřit. Tohle jsou notoricky známé fakta tak proč se k tomu vůbec vracet?
Vidím k tomu jednoduchý důvod. Boj za svobodu, hlavně za svobodu slova je totiž bojem věčným. Je velkým paradoxem, že dnešní mladí lidé a studenti jsou největšími strůjci omezení této základního lidského práva v dnešní době. Vždyť jejich předchůdci byli ti kteří se svobodu v této zemi nejvíce zasloužili. Nemyslím tím zdaleka jen studenty z roku 1989. Mám na mysli i starší události roku 1939, kdy někteří studenti přinesli tomuto boji oběť nejvyšší, vlastní život.
Píši tady o jevu který se začal projevovat před zhruba 15ti lety v souvislosti z rozvojem „sociálních sítí“. Na těchto sítích se začaly shlukovat spolky mladých lidí, kteří získali neochvějný pocit, že ONI jsou jedinými nositeli té správné pravdy. Kdo se s těmito „spolky“ dostal do názorové rozepře, ten byl na těchto sítích ostrakizován blokován a znemožňován. Klasická šikana komunistického střihu, za kterou by se ani Lenin nestyděl. Dneska má tento jev už i svůj název. Říká se tomu hezky po anglicku Cancel Culture.
Na Wikipedii pak k tomuto výrazu najdeme, že se jedná o moderní formy ostrakismu, kdy je někdo vyloučen ze sociálních nebo profesionálních kruhů – ať už online na sociálních médiích, v reálném světě, nebo obojí. O těch, kteří jsou vystaveni tomuto ostrakismu, se říká, že jsou „Cancel“ (česky, zrušeni).
Merriam-Webster definuje ono zrušení jako „přestat poskytovat podporu této osobě“. Dictionary.com jej definuje jako „zrušení podpory pro veřejné osobnosti či společnosti poté, co udělaly nebo řekly něco, co je považováno za závadné nebo urážlivé.
Na poslední definici je pak nádherně vidět vykukovat ďábla skrytého v detailu. Kdo o tom zrušení rozhoduje společnost lidí nějakým většinovým rozhodnutím či volbou? Rozhodně ne. Většině lidí ve společnosti je totiž ve skutečnosti jedno kdo si co říká. Jedno to ovšem není skupině, kterou tvrzení toho nešťastníka kterého se rozhodli Cancel ohrožuje. Buď proto, že vyvrací jejich tvrzení, nebo třeba proto, že pokud by se o těchto tvrzeních mohla dovědět širší veřejnost mohla by tato skupina přijít o podporu která jí je poskytována v rámci dotací, či grantů jejichž je příjemcem. Výsledkem je na „sociálních sítích“ rozběhlý hon na čarodějnici, který z pravidla končí úplným vyloučením nešťastníka ze společnosti.
Smutné je, že tento jev, který nemá se svobodou slova nic společného se začal šířit z univerzitního prostředí kolébky moderní demokracie USA. Pro ty z Vás, kteří si teď říkají: Co je mne po nějakých USA? Mohu ujistit, že tento problém, který vedl v nedávné době až k incidentu, při kterém byl úřadující prezident vypnut v půlce projevu většinou televizních stanic se rozhodně už netýká jen USA. Tento jev který se nestydím nazvat cenzurou již dorazil do Evropy. Dokonce už ani na naše univerzity nezůstaly tohoto zla ušetřeny.
Z ohledem na stav ve kterém se nyní jako společnost nacházíme si myslím, že je v dnešní době znovu důležité na tyto projevy cenzury reagovat a snad více než kdy předtím Svobodu slova bránit. Snad prý to byl Voltaire, kdo prohlásil: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“. Proto si myslém, že je potřeba se tvrdě postavit proti spolkům jako je například BLM, Fridays for Future a dalších podobných organizací které placené z našich daní pod pláštíkem ochrany skupin „slabších“ lidí či menšin zavádějí v celém světe cenzuru. Pokud to neuděláme, mám obrovské obavy, že to rychle dopracujeme zpět před rok 1989. Nejen Česká republika. V tomto případě nejde o nic menšího než celý demokratický svět. Pamatujte, cenzurou začíná každý totalitní režim. Jak to končí jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Úpadek společnosti rozvrácená ekonomika, zastavený pokrok a vědecký vývoj. Zaostalost za světem.
PS: těm kterým vrtá hlavou proč výraz „sociální sítě“ uvádím vždy v uvozovkách. Osobně si myslím, že tyto takzvané „sociální sítě“ nejsou sítěmi sociálními, které podporují sociální vazby mezi lidmi. Naopak se podle mého názoru jedná o sítě asociální které Vaše sociální vazby, sociální status a zařazení ve společnosti likvidují.
