Vážení přátelé,
když jsme si v minulém roce připomínali zásluhy studentů a občanů, kteří pohnutých dobách naší historie obětovali své životy a zdraví pro lepší budoucnost našeho národa, netušili jsme, že nás může překvapit i jiná zcela neočekávaná krize a chaos. Že nejsou jen války a totality, ale i jiné katastrofy. stačí k tomu malá částečka biologického materiálu a je tu zbraň, která si najde cestu k chudým i bohatým a přes všechnu snahu ji zvládnout si dělá, o chce. Nedokázali jsme kdysi poručit větru a dešti a nedaří se nám poroučet ani koronaviru. Ale když jsme v minulém století přežili dvě světové války a zlé časy nacistické i komunistické diktatury, doufejme a věřme, že pokorou překonáme a přečkáme i tuto nepříznivou situaci. Berme ji tedy jako výzvu a snažme se neudělat nějakou další chybu, vždyť jsme jich už v minulosti tolik napáchali. Platí to nejen pro vedoucí představitele naší společnosti, ale i pro každého jednotlivce. Je to výzva ke změně našeho postoje k trvalým hodnotám, ke změně našeho životního stylu a k nápravě věcí veřejných i soukromých.
Koncem září 2020 jsme před vchodem do Čapkovy sokolovny v Ostravě odhalovali pamětní desku obětem ostravských komunistických monstrprocesů z roku 1950, ve kterých bylo odsouzeno devadesát politických vězňů. Z toho byly čtyři rozsudky smrti. Při tomto vzpomínkovém aktu byly proneseny verše Františka Halase, které napsal y září 1938 a které nás vyzývají a také ukazují, jak se máme ubírat dál. Básníkova slova platí i dnes! Dovolte, abych je na závěr ocitoval: „Kůň bronzový, kůň Václavův se včera v noci třás“ a kníže kopí potěžkal. Myslete na chorál, malověrní, myslete na chorál!“
Díky za pochopení, milí přátelé, díky za přijetí těchto slov.
Leo Žídek, bývalý politický vězeň Ostrava, listopad 2020
