V letošním roce slavíme 75 let od ukončení 2. světové války a osvobození našeho města od německé okupace.
Díky lidovému písmákovi a dlouholetému starostovi našeho města Karlu Špačkovi se nám dochoval poměrně přesný popis událostí, které se odehrály při osvobození našeho města. Domnívám se, že připomenutí těchto událostí může zajímat jak pamětníky, tak i mladší generaci. Protože vyprávění a sdělení pana Karla Špačka je velmi poučné a věcné, ponechávám vše v původní podobě bez stylistických a gramatických úprav.
Fronta se denně přibližovala i k nám! Bylo slyšet bubnovou palbu od severu i východu. Bojovalo se už u Ratiboře a Fryštátu. Při opětných náletech na Ostravu byl 16. a 19. března postižen závodní hotel ve Vítkovicích a radnice. Také obec Kunčice n. O. byla silně zasažena. Jakmile se ozvala v Mor. Ostravě poplachová siréna, hleděl se každý, kdo mohl, dostati do autobusu k tomu účelu již přistavených. aby se co nejdříve dostal na venkov. Tak přijížděli Ostraváci až do Brušperka. Kdo se nedostal do vozidel, prchal do polí. K ochranným krytím již nebylo důvěry.
22. března střílelo se nad Brušperkem z letadel a některé střely zasáhly také státní garáže u Fryčovic. Toho dne přijeli z Kunčic p. Ondř. čtyři SSmani, aby řídili opevňovací práce. 60 mužů, brušperských občanů, muselo se účastnit kopání zákopů podél okresní silnice ve tvaru L, stavění kládových překážek na pěti místech a železných ježků při vyústění ulic do náměstí.
22. března byla bombardována také Opava. Že bylo dobře slyšet detonace, dalo se hodně lidí vylákati na kopec sv. Marka 312 m n. m. a na kopec krmelínský 327 m, odkud byla dobře viděti kotouče kouře.
Bombardování bylo na denním pořádku. Bylo jím postiženo Ostravsko 22., 25., 26. a 27. a 0pava opět 30. března. Účinky bylo už vidět s jmenovaných kopců, kam putovaly zástupy. Docházely i zprávy o zhoubných následcích náletů, vládla obecná stísněnost v očekávání dalších dnů, neboť fronta se stále více k nám blížila. Z velkostatků Hrušova, Muglinova a Radvanic aj přemísťoval se dobytek. Koně, krávy, voli, kozy a vepři v dlouhých stádech byli hnáni přes Brušperk do Rožnova.
V neděli 8. dubna v pozdějších odpoledních hodinách přijel od Ostravy oddíl dragounů a ubytovali se ve stodolách. Časně z rána však tento oddíl odjel do Nového Jičína. Na Ostravu byl podniknut opět nálet a dělnictvo v obavách o životy již odpíralo nástup do práce.
V neděli 15. dubna a pak 16. a 17. dubna zase hřměla bubnová palba děl na Fryštátsku a Opavsku. Boje se už přesunuly na Hrabyň, Velkou Polom, Polanku a Klimkovice. Účinky bomb byly sledovány zástupy lidu po celý den s kopce sv. Marka. Bylo vidět požáry v oněch obcích a oheň šlehajíc z řady domů v Porubě. Bomby padaly též na Klimkovice, nesla je letadla do Studénky, Bílovce a do Slatiny, proto lidé vydrželi na kopci sledovat účinky zásahů pozdě do noci.
26. dubna přišla zpráva, že padlo Brno, což naplnilo obyvatelstvo novou naději na blízký konec války. Tehdy přestala také pravidelně docházeti pošta a zásilky novin.
Zpravodajská setnina odjela již před dvěma dny do Nového Jičína, odtud do Hranic a do Kounic, kde byla zajata. Vojáci žili v Brušperku v domnění, že na ně bylo zapomenuto, poněvadž fronta byla v dohledu a tento oddíl byl pravidelně ubytován daleko za frontou.
29. dubna přijel zase trén a ubytoval se po stodolách. Okolo 22. hodiny byl však trouben poplach a oddíl se chystal kvapem na útěk před letadly. Kde letci zahlédli nějaké světélko, tam shazovali bomby a tak byli zabiti tři vojáci a dva koně. Vojáky pohřbíval kaplan P. Vilém Tvarůžek na hřbitově. Pohřbeni byli jen v šatech bez rakví.
30. dubna jsme zažili opět letecký útok na Brušperk. Odnesly to střechy stodol a domků č. 248, 249, 253 a 254, kde se zásahem větší bomby zhroutily zdi. Podobně byly postiženy domy čís. 26 a 27. V budově kina byla rovněž probořená zeď.
1. května projíždělo Brušperkem vojsko ustupující od Trenčína, Německé Lutyně a 2 Polanky. Ježto dělostřelectvo obsazovala výšiny, připravovali si někteří občané sklepy a kryty pro pobyt, zásobovali je potravinami a zakopávali cenné věci do sklepů, pod stromy a jinde.
V noci 2. května už se ozývaly rány z děl a z pušek z bojů poblíž Brušperka. Také střelbu granátů bylo slyšeti. Po celý den trvaly přesuny vojska. Zbyli zde opět padlí němečtí vojáci, z nich jeden byl pochován na hřbitově a dva u cesty odbočující k Trnávce u čís. 144. O 22. hodině dopadly bomby na Chabičovská pole. Říšská silnice u Rychaltic byla celou noc odstřelována, aby se rušily přesuny německého vojska.
2. května odpoledne o 4. hodině začalo pršet a vydatný déšť trval i po celý den 3. května. V noci dne 2. května dopadly granáty do domů č. 198 a 199 dolního Zádvoří, č. 480 horního Zádvoří a poškodily střechy okolních domů, nejvíce domy č. 488 a 489. V celém okolí byla okna vybita. Obyvatelé města nocovali ve sklepích.
3. května zařídili si Němci pozorovatelnu na kostelní věži, kde také umístili kulomet. Velitelství bylo v hostinci č. 36, kam vedl telefon s věže. Poněvadž hrozilo nebezpečí kostelu a okolí náměstí, byla na prosby pana faráře pozorovatelské služba z věže odstraněna.
3. května rozléhala se mezi Brušperkem a Starou Vsí z obou stran střelba z pušek a děl od 8. hodiny ranní. Podle počtu dělových ran bylo možno posoudit, s jakou silou se bojovalo. Od 11.30 do 12. hodiny poledni padlo 184, od 14. do 15. hodiny 192 a od 17. do 18. hodiny 235 ran. Obyvatelé byli celý den ve sklepích a krytech. Bojovalo se o Starou Ves. Staroveský zámek měnil několikrát vítěze. Děla hřměla, požáry se ohlašovaly praskotem, ale na hašení v dešti kulek nebylo pomyšlení. V hořící stodole fojtově bylo skladiště nábojů, jež explodovaly. Z letadel bylo i po hasičích stříleno. Není divu, že v této hrůze a v obavách o život sklonili svá kolena i mužové a modlili se, že modlitbou volali mnozí k Bohu o záchranu!
Celý den bubnoval déšť do okenních tabulí a to bylo pro Brušperk štěstím. V boji nemohlo být použito letadel. Boj, který v těchto místech trval po celý den až do 23. hodiny noční, zanechal smutné stopy v rozbitých staveních, kráterech v polích a V opuštěných mrtvolách bojovným obou stran.
Dělové náboje padaly na les Hermananec i před něj a vyhloubily jámy. Bojová čára vedla od tohoto lesa k Brušperku. Němci již neměli děl a stříleli jen z pušek, také nebyli již po tři dny zásobení jídlem, a proto ztratili náladu pro boj, vidouce neodvratnou porážku.
Bojující oddíl měl za úkol zadržet nepřítele a krýt ústup vojsk, pochodujících říšskou silnicí k Příboru. Ustoupil o 23. hod. k Fryčovicím, zanechav zde jen několik vojáků na ochranu překážek a na vyhození železobetonového mostu přes řeku Ondřejnicí, což se stálo 4. května 01.45 hod. a pak vše utichlo, Výbuch třaskavin při vyhození mostu způsobil mnoho škod na střechách a okenních tabulích. V bojích ve Staré Vsi padlo přes 400 Němců a 50 Rusů.
Jasné ráno pátku 4. května bylo klidné po ohromné poslední ráně, která způsobila vyhození mostu. Ticho vylákalo mnohé občany z úkrytů, Jakmile zpozorovali, že Němci odtáhli a zbylí vojáci že tvrdě spí tam, kde v únavě lehli, odzbrojovali tyto tvrdé spáče a sami se zmocňovali jejich zbraní.
Kolik tu bylo případů, že voják vychloubavého Německa s radostí odváděl svou zbraň s vyjádřením, jak je rád, že přichází do zajetí, v němž končí jeho útrapy, hlad a peklo marných bojů proti přesile.
Ihned se vypravily dvě štafety do Krmelína a Staré Vsi pro ruské voje, aby vtáhli do Brušperka prostého Němců a město osvobodily. Neprovedly však svůj úkol snadno. Když prvé auto přijíždělo ke Krmelínu, bylo po něm stříleno. Proto poslové z něho vyskočili a zalehli do příkopu. Poslům do Staré Vsi vedlo se podobně. Vrátili se a z rozbitého domku Adolfa Dlouhého čís. 284 si vypůjčili bílý ručník a s ním jako parlamentáři kráčeli proti ruské hlídce. Rusové byli opatrní. Vyslali nejdříve do města hlídku a parlamentáře si zatím zadrželi s pohrůžkou, že je pověsí, není-li jejich poselství pravdivé. Ale že Brušperk byl vojska německého prost, vydal se oddíl Rudé armády na pochod a před 10. hodinou dopolední vtáhl za jásotu obyvatel na náměstí. Jásot nebral konce, když vjížděly a pochodovaly další oddíly. Velitel oddílu major byl nesen občany na rukou.
Jej a Rudou armádu uvítal za město bývalý starosta Karel Špaček, který tlumočil dík města a jeho obyvatel Rudé armádě za osvobození z německé tyranie. Plukovník Eduard Klimša tlumočil pronesená slova do ruského jazyka. Jásotu nebylo konce a vozidla vojáků byla zdobena kvítím, vojáci dostávali osvěžení od občanů i občanek.
Brušperk byl osvobozen bez rány a za to vděčí nadpřirozené moci -deštivému počasí, že nemohlo býti použito bombardérů, které měly napadnouti Brušperk 3. května v domnění, že tu leží větší německá posádka. „Modlete se ke své sedmibolestné Matce Boží“, psal pan farář P. Korcián, bývalý farář brušperský, nyní na penzi ve Vyškově, „Ona divy tvoří a vezme Vás pod svou ochranu!“ A Matka Boží sedmibolestná vyslyšela modlitby obyvatel. Deštivé počasí po dva dni trvající Brušperk a jeho obyvatele uchránila zkázy. V Brušperku padlo celkem 20 Němců a 6 Rusů.
Vojenské oddíly se nezdržovaly uvítáním. Ihned rozestavovala děla do pozic na okresní silnici pod náměstím a již svištěly granáty směrem k lesu na fryčovickém kopci Sovinec, kde se Němci ukryli. Za stodolami u řeky i u farského lesíka byly postaveny další baterie, jež dávaly Němcům co proto, takže se stáhli k Rychalticím. Ostatní oddíly zaujaly také bitevní postavení. Telegrafní oddíl vyslal první jiskrovou zprávu z č. 376 „Arabes-raz-dva-tri“ leteckým oddílům chystajícím se dle rozkazu bombardovat Brušperk, aby už do boje nezasahovaly, že Brušperk, Stará Ves a Petřvald jsou obsazeny a dobyty! Brušperk vzplál v národních a rudých barvách. Naše státní vlajka a národní prapory 6 let odpočívající i prapory rudé se rázem objevily ve velikém počtu. Tak dobře byly před zraky nacistů schovány i v zemi zakopány, což je přesvědčivým důkazem, že Brušperk měl pevnou víru ve vítězství pravdy nad lží a věřil, že Německo musí býti poraženo. Proto jeho obyvatelé nesáhli na látku praporovou, nezničili prapor nebo vlajku, odznak státní svrchovanosti a příslušnosti slovanské neb stavovské, i když neměli záplaty na dětské košile. Rovněž jen ta veliká víra ve vítězství byla příčinou, že brušperskými občany byly přineseny veliké oběti jak na životech, tak utrpením u žalářích a jinými ztrátami hmotnými, kdož stáli v odboji, v táboře partyzánů, v podzemním hnutí nebo v ilegální činnosti a neváhali ani položit život za svobodu národa a státu. Budiž jim za to vzdána zasloužené čest!
