27. října 1921 – před 100 lety se v Ostravě narodil komunistický politik a československý premiér v letech 1968 – 1970 Oldřich Černík. Pracoval jako soustružník, po střední škole vystudoval Vysokou školu báňskou. V roce 1949 se stal profesionálním funkcionářem. V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem severomoravského Krajského výboru KSČ. V roce 1958 se stal členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1960 působil ve vládě a to postupně na místech ministra paliv a energetiky, místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací komise. Černík měl značný podíl na pádu dlouholetého prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta Antonína Novotného, který musel 5. ledna 1968 odejít z čela strany. Společně s Dubčekem se přímo podílel na sestavení nového předsednictva ÚV KSČ, tedy nejvyššího mocenského orgánu v zemi. Když v důsledku tzv. Šejnovy aféry Novotný definitivně padl a prezidentem se stal Ludvík Svoboda, rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ o tom, že Černík bude šéfem nové vlády. Černíkova vláda byla jmenována 8. dubna 1968 a byla z velké části složena ze zastánců systémových změn. Pod Černíkovým vedením připravila dva klíčové zákony: šlo o zákon o soudní rehabilitaci a o novelu tiskového zákona, které byly schváleny parlamentem 24. – 26. června 1968. Vláda rovněž zahájila rozsáhlé přípravy na federalizaci státu a pokusila se znovu nastartovat skomírající ekonomickou reformu. 21. srpna byl zatčen a dopraven do SSSR. Byl členem československé delegace, která podepsala tzv. Moskevské protokoly. Po návratu z Moskvy zůstal v čele vlády, pozici si udržel i po nahrazení Dubčeka Husákem a nástupu normalizace, na němž se podílel. V roce 1970 byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze. Po listopadovém převratu v roce 1989 se pokusil vrátit do politiky – v roce 1990 a 1991 vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce 1991 být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí. V roce 1994 přežil těžkou autonehodu, krátce poté zemřel 19. 10. 1994 na zástavu srdce. Jeho náhrobní portrét na Vyšehradském hřbitově vytvořila Jitka Malovaná.
Myslíte si, že problematice národních výborů všech stupňů byla a je nejen historiky a odbornou veřejností, ale i samosprávami dosud věnována dostatečná pozornost?
