V těchto dnech si připomínáme 60. výročí od zahájení stavby Berlínské zdi.
Po skončení války bylo Německo na základě Jaltské dohody rozděleno do čtyř okupačních zón, Berlín pak do čtyř sektorů. Postupně docházelo ke zvyšování napětí mezi mocenskými bloky:
- 23. června 1948 došlo k blokádě západních sektorů Berlína, trvající téměř jeden rok.
- 23. května 1949 byla na území západních okupačních zón založena Spolková republika Německo.
- 7. října 1949 byla jako reakce na vyhlášení SRN založena Německá demokratická republika, sovětský sektor Berlína se stal jejím hlavním městem.
Těmito událostmi bylo rozdělení města fixováno politicky. V Berlíně platil i nadále čtyřmocenský status, což v praxi nemělo žádného významu. Berlín byl novou SRN jen s malými výjimkami považován za spolkovou zemi. Velký význam zde hrála skutečnost, že v letech 1949 až 1961 území NDR opustily téměř tři miliony obyvatel, z velké části odborníci s dobrým vzděláním; většina se rozhodla opustit NDR přes Berlín, kde hranice probíhala středem města a nebyla tak snadno kontrolovatelná.
Státní a stranické orgány NDR se pod tímto dojmem rozhodly provést opatření, která měla nekontrolovatelným útěkům občanů zabránit. Šéf komunistů NDR Walter Ulbricht původně od Sovětů požadoval obsazení západních sektorů vojenskou silou, to však Chruščov rozhodně odmítl, protože si nepřál konflikt s USA. Zbývala tedy jediná možnost – ohraničit západní sektory Berlína bariérou. Ještě 15. července 1961 dementoval na své tiskové konferenci Walter Ulbricht jakékoliv úmysly hranici v Berlíně uzavřít. K rozhodnutí došlo zřejmě především z iniciativy N. S. Chruščova na setkání nejvyšších představitelů Varšavské smlouvy v Moskvě 3. až 5. srpna 1961. Dne 11. srpna 1961 schválila Lidová komora NDR moskevská usnesení a 12. srpna 1961 uzavřela ministerská rada NDR usnesení o nasazení ozbrojených sil země na hranicích v Berlíně a o jejich uzavření. Západní zpravodajské služby byly o plánech sovětského bloku informovány, avšak jejich vlády nijak nezasáhly, protože stavba zdi vlastně jen zakonzervovala status quo a umožnila oběma blokům vyhnout se ozbrojenému konfliktu.
V noci z 12. na 13. srpna 1961 obsadily ozbrojené síly NDR (armáda, policie, pohraniční stráž a jednotky podnikových milicí) hranice k Západnímu Berlínu a přerušily, nejdříve jen pomocí ostnatého drátu, spojení mezi východním a Západním Berlínem. Teprve o tři dny později, 16. srpna, vzhledem k absenci jakékoliv reakce z americké strany, začal být drát nahrazován zdí v pravém slova smyslu. V příštích měsících došlo k vybudování opevnění hranic mezi NDR a SRN, což upevnilo nepropustnost hranic mezi státy Východního bloku a okolními státy. Tyto hranice se i z toho důvodu označují jako „železná opona“.
Zeď sestávala z více částí. Vlastní zeď, jak ji znala západní veřejnost, stála pár metrů od hranice Západního Berlína. Tato zeď se skládala z betonových, asi 3,6 metru vysokých panelů ve tvaru nepravidelného a převráceného písmene T. Přilehlý pozemek, ještě patřící k východnímu Berlínu, udržovaly hlídky v čistotě po průchodu kovovými dveřmi, které se v některých panelech nacházely. Na druhé straně zdi se pak nacházelo rozdílně široké pásmo, skládající se z různých ochranných pásů: ostnatý drát, pás pro psy, pro pohraniční stráž, protipěchotní překážky i protitankové zátarasy, drátěná signální stěna a konečně další stěna z betonových prefabrikátů tvořila vnější okraj Berlínské zdi. Uvnitř zakázaného pásma mezi zdmi stály v nepravidelných rozestupech strážní věže (později rovněž z betonových prefabrikátů) a domky pro pohotovostní jednotky. V průběhu doby byla zeď neustále modernizována, jsou známy čtyři generace modelů. V domech, stojících přímo na východoberlínské straně zdi, byly zpočátku zazděny dveře a okna směřující k západním sektorům. Později byli obyvatelé vystěhováni a domy byly většinou strženy.
Zeď měla celkovou délku 165 km (45 km s hranicí Východního Berlína, 120 km čítala hranice mezi Západním Berlínem a Braniborskem).
„Jedna věc, o které se vůbec nemluví, je, zda ta zeď nebyla postavená také mimo jiné proto, že se Spolková republika Německo obávala rostoucích útěků, rostoucí migrace z východní části nebo z té Sovětským svazem kontrolované části Německa, nebo střední a východní Evropy, na Západ. Tehdy se ještě nepoužívalo volání „My to zvládneme!“, ale možná, že už tehdy šlo o obavy, že příliv migrantů
z východní části Berlína bude až příliš masivní. A samozřejmě, byla to záležitost multikauzální a důvody byly nejen ekonomické a politické ale i posvátně ideologické,“ vypočítává politolog Zdeněk Zbořil.
O počtu obětí, které při pokusu o překročení zdi přišly o život, se vedly a dodnes vedou spory a zdá se být i v budoucnosti obtížné dojít k jednoznačným závěrům. Celé téma je v Berlíně stále kontroverzní. Z dosud 268 evidovaných případů lze 125 považovat za prokázané smrtelné incidenty, 62 případů lze vyloučit, 81 případů není ještě jednoznačně vyřešeno. Zdroj: wikipedia
