Již 32 let je možno svobodně vzpomenout na tragické události, které vyústily v okupaci území Čech Moravy a Slovenska vojsky tehdejšího Sovětského Svazu. Přes 20 let trvající noční můra skončila 27. června 1991 odchodem posledního vojáka z našeho území. Otázka která zní v hlavách dnešních mladších ročníků je proč si i po letech připomínat tyto skutečnosti které nepatří zrovna mezi světlé stránky naší historie?
Věta o tom, že historie se opakuje, není jen fráze, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud se lidé jsou schopni poučit ze svých dříve spáchaných chyb a uvědomí si dějinné souvislosti, které k těm chybám vedly, jsou schopni se posunout dál. Horší je opačný příklad, kdy si není ochoten přiznat své vlastní chyby, vinu hledá jen jinde a nepracuje na sobě. Opakování jedné a té samé činnosti dokola, s očekáváním, že přinese jiný výsledek není jen bláhové. Můj názor je, že to hraničí až se šílenstvím.
To je důvod, proč si je potřeba připomínat nejen tuto tragickou událost. A nejen ji, ale i všechny ty podrazy, kolaborace a rozdělení společnosti, které vyústili v okupaci republiky. Ano, již dlouho jsme nezažili válku na našem území. Generace, které si ji ještě pamatují rychle mizí a s ní i lidé kteří o ni mohou vyprávět. Zároveň z mizejícími pamětníky dochází k úpravám historie. Toto není jen případ České Republiky. Děje se to v celé Evropě, ale také všude jinde ve světě. Druhé světové válce stejně jako Srpnové okupaci Československa z roku 1968 předcházel dlouhý vzestup lidí, kteří by se za normálních okolností neměli šanci k moci dostat. Pomohla jim ekonomická a sociální krize doprovázená nezájmem a lhostejností mlčící většiny národa. Za daných okolností se jim povedlo mixem zmatku, šíření strachu z neznámého, kolaborace a propagandy uchvátit moc pro sebe.
Nepřipomíná Vám předchozí odstavec náhodou popis doby, ve které nyní žijeme? Moskvu nahradil Brusel. Vojska varšavské smlouvy jsou nyní Vojska NATO. Místo Rudé Armády se pak do čela spasení nevěřících může postavit Bundeswehr. O ochranu ideje rovnoprávnosti všech lidí nahradila IDEA o ochraně přírody a menšin. Schválně jsem použil slovo IDEA, neboť se skutečnou ochranou přírody a životního prostředí má současné počínání Evropské komise pramálo společného. Právě proto je letos více než kdy jindy potřeba vzpomenout na 21. Srpen 1968.
2 reakce na „Srpen 2021“
Adame,
ten poslední odstavec je trochu mimo, ne? Pokud vím, tak v područí Moskvy jsme byli celá léta nedobrovolně. Nepamatuji si, že by existoval sovětský parlament, kde by mělo poměrné zastoupení svobodně volenými zástupci i Československo. Naopak, jednáno s námi bylo jako s občany jedné ze sovětských gubernií, na základě zrady rudých bolševických poskoků, jako byl Jakeš, Bilak, Indra, Husák a dalších. Členy EU jsme na základě celorepublikového referenda. A srovnávat Rudou armádu s Bundeswherem – to je asi jen jedna z vašich oblíbených provokací, že… 🙂
Když už jste se do takového tématu, jako je srpnová okupace Československa 1968 pustil, měl byste si o té problematice nejdříve něco přečíst, doporučuji i film Musíme se dohodnout.
Mimochodem – znám i takové lidi, kteří by nevím co dali za to, aby nás opět „chránila“ Rudá armáda. Až překvapivě s nimi v mnohém souzníte.
Dobrý den,
Zdeňko děkuji za Váš příspěvek ke článku. Co se týče Vašeho vyjádření že ten poslední odstavec je trochu mimo, nemůžu s Vámi souhlasit. Podívejme se na to ze širšího pohledu.
Je neoddiskutovatelným faktem, že do 21.8.1968 jsme byli jedinou a poslední zemí z jak vy říkáte sovětských gubernií bez stálé posádky Rudé Armády. Takže Moskvě se jakákoliv záminka k nápravě tohoto stavu velmi hodila. Co se týče zrady rudých bolševických poskoků: Ty pokroucené kreatury by se nikdy nedostaly k moci nebýt obrovského selhání „Demokratických stran“ během politické krize z přelomu roku 1947/1948. Celé to pak tuším vyústilo pod rouškou zdání demokracie v tzv. jednotnou kandidátku národní fronty. Ta se nás pak držela až do roku 1989. Při tzv. Pražském Jaru o 20 let později bylo zřejmé, že jejich vliv a moc se chýlí ke konci. Mnohým z těchto lidí pak dokonce hrozilo dlouholeté vězení za hospodářské delikty. Nebyli to jen nechvalně známí autoři tzv. zvacího dopisu:
– Alois Indra
– Drahomír Kolder
– Oldřich Švestka
– Antonín Kapek
– Vasil Biľak
Bylo to i spousta lidí v nižších funkcích kteří již dopředu z okupanty vyjednávali svá koryta. Je poměrně u nás málo známou informací z pamětí Generálmajora Jaškina, že již týden před invazí v Poské Wroclavi přijal k jednání 12 zástupců KSČ z Ostravska. Tito mu pak přislíbili plnou spolupráci při zásahu proti vlastní zemi. V delegaci nechyběl ani pozdější ředitel VŽKG soudruh Pešek. Ti lidé, než aby riskovali ztrátu svých majetků a vězení, udělali co udělali. Rozhodně všichni tito lidé nemají za své činy moje sympatie jak se pokoušíte naznačit na konci Vašeho příspěvku. Mimochodem i SSSR mělo svoji dumu kde byli volení zástupci lidu. Jenže výkonná moc byla postavena nad tento orgán ať už jeho složení bylo jakékoliv.
A nyní pojďme do současnosti. Zmiňujete Evropský Parlament což je bezpochyby volený orgán ve kterém jsou zastoupeni i čeští reprezentanti. Já ve svém článku zmiňuji Evropskou Komisi. Což je nadřazená nikým nevolená banda lidí z tzv. „lepších“ evropských rodin, kteří si hrají na „Evropskou vládu“. Vy zde nevidíte tu podobnost z tehdejším Moskevským uspořádáním?
Zmínil jsem nechvalně známou jednotnou kandidátku Národní Fronty. Ještě štěstí, že ty koalice proti současnému premiérovi máme 2, ale i tak. Tyto koalice nemají žádný program mimo jediný cíl: zničit Babiše. Nevidíte tam ty podobnosti?
Poslanec Klement Gotwald během roku 1947 jezdil do Moskvy kde se od místních bolševiků učil jak zakroutit demokratům krkem. Poslanec Bartoš jezdí do Bruselu za panem Fransem Timmermans, místopředsedou EK (opět neplést komisi z parlamentem), nechává se jím oslovovat pane premiére a dopředu zavazuje naši republiku k vládou neposvěceným závazkům (duben 2021). Pořád žádné podobnosti?
Musím se přiznat. Máte ve svém příspěvku pravdu o tom, že zmínka o německé armádě byla doufejme jen ode mne tak trošku nadsazená provokace k odstartování diskuze.
Třeba se k nám ještě někdo přidá.
Adam Štalmach