Počasí se nám z určité úhlu pohledu umoudřilo a zve nás nejenom k lenošení u vody, ale i třeba i cyklovýletům. Je to nebe a dudy. U vody je to absolutní nicnedělání s výjimkou trochy pohybu ve vodě, a to nám je ještě za helfra Archimédes. Na břehu pak políhává naše skoro nahé tělo, které porovnáme s jinými a utěšujeme se, že to s námi ještě není tak zlé; anebo si čteme, či podřímáváme, nebo přemýšlíme o nesmrtelnosti brouka. Někteří ale taky téměř nemalou část svého pobytu u vody prostojí ve frontě na občerstvení – např. langoše a hranolky, jejichž vůně přepáleného tuku se line po větru daleko. Při jízdě na kole se mohu kochat přírodou, samozřejmě v rámci nepřímé úměry k rychlosti své jízdy. V duchu si možná říkáme, že by bylo lépe u vody, zvláště pokud funíme do kopce a máme dojem, že to nikdy neskončí.
Jednoho sobotního dopoledne jsme se s manželem na jeden cyklovýlet vypravili. Směr Frenštát pod Radhoštěm. Bylo docela dusno, už „na Bosně“ (část Hukvald) jsem si představovala, jak si smáčím své tělo v lubinské přehradě. Ale kopcovitý terén teprve začínal! Dech se zrychloval úměrně tlaku mých nohou do pedálu. Mniší, ještě Tichavská hůrka. A teď dávám úsilí zadost – svištím si to z kopce. A i když míjím květy bezu, které jsem si chtěla natrhat, nechci zastavit a zmařit ten super pohyb bez námahy. Pak sjedeme z cyklostezky, kousek musíme po cestě, přejedeme řeku a jsme v cíli.
Při představě, že celý úsek cesty zpět musím absolvovat ještě jednou, se mi orosilo čelo. Čekalo nás ale příjemné překvapení. Supění do tichavského kopce nám přerušila úžasná studánka. V tu chvíli jsem ocenila výhodu pomalé jízdy do kopce. Kratičká odbočka z cyklostezky – studánka s poetickým názvem Jaštírka přišla jako na zavolanou. Lahodná pitná voda v nádherném prostředí. Dobří lidé ještě žijí a starají se o Jaštírku! Pramen je jakoby uschován v malé chaloupce se sedlovou střechou a voda vytéká z ještěrčí tlamičky do prasečího korýtka, kolem jsou vysazené květiny, další ozdobou jsou zavěšené hrníčky na stojánku, je zde umístěný rozcestník, který hlídá baba, asi Jaga, na koštěti a z kamenů je tu pár schůdků, na kterých může k odpočinku spočinout vaše tělo. Celý, i když nevelký prostor je ohraničen plůtkem z proutí. Prostě – to musíte vidět.
„Tam, pod Hůrkou u lesa, Jaštírka ze země tryská – hej, poutníče,
napij se … má voda zdravá je a čistá“
Eliška Janotková, 23.6.2021
