V sobotu 13. června 2020 jsme se vydali (příznivci a odběratelé měsíčníku MY, https://www.mesicnikmy.cz/) na samotný východní okraj naší země, konkrétně na Gorolsko
v Těšínském Slezsku. Cílem naší výpravy byla jednak „Malá Praha“, což je historická přezdívka pohraniční, ale silně pro-česky orientované obce Hrčava – obce s nejvýchodněji položeným centrem v republice. A kousek za Hrčavou se nachází Česko-Slovensko-Polské Trojmezí, které jsme samozřejmě také nemohli minout. Možná jsem jeden z posledních, který tento konec světa obdivoval. Možná jsem už zapomněl, že Hrčavu jsem několikrát „služebně“ navštívil v době zaměstnání, kdy jsme stavěli Obchvat Mostů u Jablunkova. Ale to už je dvacet let. Obec Mosty u Jablunkova (Mosty kolo Jablonkowa) si užívá klidu, který jí obchvat umožnil. Má mnoho nových atrakcí, díky aktivním jedincům a spolku Sokol dvě moderní sjezdovky, přibývají penziony nejen zde, ale i v Hrčavě. Trochu jiné situace musí samosprávy řešit pro dobré vztahy s polskou menšinou. Celé území Těšínska a Třinecka je protkáno novou infrastrukturou moderních komunikací a další se budují. Velikým dojmem působí estakáda nad údolím Čierné vedoucí z území Slovenska do Polska. A co mě zaskočilo? Vynikající Hrčavské pivo. Čepují ho ve všech hospůdkách a stáncích. Ještě jedna kuriozita – majitelka Hospůdky
na Vyhlídce – Dorota Husárová nám na sebe prozradila, že kromě obsluhy hostů a péče o rodinu studuje v Brně obor sladovník-pivovarník.
A konkrétně k bodu Trojmezí CZ, PL, SK. Znalci místních poměrů vědí, že už druhým rokem zde není průchod na území Slovenska. Nikdo se totiž dosud nepustil do opravy zdevastovaného a zcela zničeného mostku přes údolí. A další pecka nás čekala při snaze hrdě si prohlédnout pilíř české identity. Na zábradlí někdo namotal, a to docela pečlivě, igelitovou pásku, která vstup na toto místo znemožňovala. Tak jsme se dohodli, že ji zkrátka odstraníme. Asi to bylo torzo koronavirových opatření…. Za malou chvilku se tam objevilo možná deset nadšenců, ze kterých se vyklubali motorkáři z Česka. Celkem nás bylo jen asi dvanáct, organizátor Jakub se mi cestou domů důvěrně svěřil, že lidé jeho věku (cca 30), tam opět nepřišli. Mám však za to, že i dvanáct není zas až tak málo. Možná příště bude zájemců o celodenní výlet více.
Josef Janotka
