….. Vyzývat na Letné Babiše k odstoupení je podobné, jako kdyby fotbaloví fanoušci vyzývali tým soupeře, aby schválně prohrál. Nemá sebemenší důvod je poslouchat, natož poslechnout.
Z fotbalu ostatně známe i efekt, který dobře ilustruje bezzubost letenských demonstrací. Když bude hrát Bayern Mnichov zápas Ligy mistrů na hřišti Arsenalu, bude Londýn v den utkání plný fanoušků z Bavorska. Pochopitelně. Vzali si volno, koupili letenky, jsou na území soupeře, chtějí o sobě dát vědět.
Samozřejmě by ale byl nesmysl z toho vyvozovat, že budou v převaze i večer na stadionu. Nebo že jejich chorály v ulicích Londýna přesvědčí někoho z místních, aby změnil klubové barvy. Kotel Arsenalu si kvůli zápasu dovolenou brát nebude, v pohodě nechá příznivce soupeře vyřádit, dorazí hodinu před výkopem a ve chvíli, kdy se to bude počítat, je bez námahy překřičí. Proč si vyčerpávat hlasivky někde na náměstí, kde o nic nejde?
Podobně je to na Letné. V davové euforii lze lehce zapomenout, že jde o výlet příznivců jednoho týmu. A že fanoušci soupeře sedí doma, ale ve chvíli, kdy se bude jejich hlas počítat – což je v politice u voleb – samozřejmě dorazí.
Ve fotbalově polarizované politice neplatí dřívější pravidla. Mobilizovat lze jen vlastní tábor. Na soupeře to dojem neudělá, a pokud ano, tak ho to paradoxně mobilizuje taky. S tím může zatím Babiš počítat. A nemá proto důvod na Letenské demonstrace reagovat nad rámec povinných rutinních floskulí.
Jan Moláček, redaktor, Deník N, 21.11.2019, kráceno
