V roce 1951 vstoupil v Československu v platnost zákon č. 69/1951 Sb. O ochraně státních hranic. Vzápětí bylo v hloubce do 2 km od hranic s Rakouskem a Německou spolkovou republikou zahájeno budování železné opony, která byla až do 60. let napájena elektrickým proudem o napětí až 10 000 voltů. Ze „Země nikoho“ byli vystěhováni všichni obyvatelé, jejich obce a samoty byly srovnány se zemí. Hloubka navazujícího, pro obyvatele nepřístupného hraničního pásma byla 2 – 6 km. Vstup byl povolen jen prověřeným lidem vlastnícím speciální propustku. Linie železné opony byla několikrát přesouvána směrem do vnitrozemí. Poslední verze ze 70. let měla podobu 20 m širokého pásu s drátěným zátarasem a signální stěnou s nízkým napětím, dále oraným pásem ošetřovaným herbicidy a obslužnou asfaltovou komunikací. Tento komplex zařízení znamenal značný zásah do přírody a krajiny. Železná opona se táhla od Baltského až k Jaderskému moři, z toho na československém území měla délku 930 kilometrů.
„…Potlačením demonstrací 21. srpna 1969 skončily veškeré naděje na reformu komunistického režimu v jakékoliv, byť omezené formě. Toto potlačení jen demonstrovalo obrovský tlak Sovětů, kteří se nesmířili s žádným kompromisem a požadovali absolutní korektnost ke svým požadavkům. Po březnových hokejových událostech se Sověti velice zlobili především na Dubčeka, že něco takového dovolil a dávali mu za vinu, že dosud se situace nenormalizovala, tedy, že poťouchle a švejkovsky se Sověti ostouzí. Na jedné straně tu byl příklad studentů Zajíce a Palacha, kteří chtěli národ burcovat, aby se nevzdával své svobody, na druhé tlak, aby se této svobody nevyužívalo k ostouzení SSSR. Neřešitelný protismyslný požadavek. Rozporný stav se musel nějak řešit. Jak? Buď bude SSSR tolerantní k podobným projevům a čekat až vyšumí, nebo je prostě nedovolí a mocensky zadusí. Sověti zůstali i v tomto případě věrni své tradici – zadusit. V prosinci r. 1969 potom vyšla brožurka Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Tam už jsou jen floskule a soustava propagandy a lží. Tam už byli obviněni všichni, kdo nějak „selhali“ v komunistickém fundamentu. Už se čekalo jen na prověrky a vyhazovy z Komunistické strany Československa. Všichni věděli, že režim je na hony vzdálen lidské přirozenosti, věděli to i komunisté, věděli, že jeho ideologickou vizi nelze uskutečnit, nebylo za co bojovat, bylo možné pouze přežívat a čekat na konec. Vzepětí lidové vůle a využití chvilkové svobody v r. 1968 bylo přirozeným procesem, v žádném případě to nebyl „krizový vývoj“, byl to vývoj ke svobodě a demokracii, tedy k tomu, co reprezentuje pokrok. Naopak navracení totality byla devoluce do středověkého temna. Krizový vývoj je vždy omezování svobody, nikoliv naopak. A poučení z tohoto vývoje platí obecně, platí s jinými kulisami také pro současný krizový vývoj….“ (Neviditelný pes, Vlastimil Podracký, 17.8.2019)
V letech 1949 – 1989 zahynulo na státní hranici ČSSR při pokusu o útěk 390 běženců. Byli zastřeleni, zabiti elektrickým proudem či utonuli. O život přišlo i 654 pohraničníků, z nichž jen asi 10 zahynulo při střetu s narušiteli. Ostatní zemřeli v důsledku sebevražd, zabiti elektrickým proudem, utonutí či manipulace se zbraněmi.
K letošním výročím lze zajisté očekávat mnoho zajímavých akcí. Např. Technické muzeum v Brně v rámci 30. výročí roku 1989 připravuje od 12. listopadu 2019 do června 2020 Výstavu k 30. výročí pádu železné opony a 20. – 21. listopdu 2019 konferenci Ochrana státní hranice. Odborné přednášky budou přístupné i zájemcům z veřejnosti. Modrý tým ODS Brušperk si 30. výročí roku 1989 připomene 16.11.2019, konkrétní program a pozvání pro občany se připravují.
