Píše se rok 2018 a ministryně sociálních věcí Maláčová ohromila veřejnost, že v naší zemi žije na 100 000 hladovějících dětí. A hned svá jasná tvrzení doplňuje návrhem na péči o tyto děti: plošně se zavedou obědy zdarma v základních školách pro všechny děti, aby se žádné necítilo diskriminováno, tedy bez ohledu na příjmovou skupinu. Protože pouze nakrmené děti jsou schopny dobře se učit a podávat ve škole odpovídající výkony.
Při představě stovky tisíc hladových dětí jsem se zhrozila. A při představě, že díky tomu v naší zemi budou dostávat peníze na obědy od státu i děti, které to nepotřebují, jsem si představila další zbytečný zářez do našeho státního rozpočtu.
Přála bych si vědět, že kterých zdrojů paní Maláčová s paní Valachovou informace o stovce tisíc hladovějících dětí čerpala? Nebo je to jen nástřel jakési cifry a udička voličům sociální demokracie, jejíž preference nejsou nijak závratné? Není proto návrh „plaťme to všem“ snahou o neřešení skutečného problému s dětmi, kterým oběd ve škole nemohou rodiče zaplatit, ale pokryjme naše voliče?
Nemohu si odpustit poznámku, která vychází z reality: ošklíbající se teenager v jídelně nad čočkou s chlebem, spousta nesnězeného jídla v odpadech z jídelny, vyhublá slečna, naříkající nad mléčnou polévkou, ze které se „tloustne“, o polední přestávce skupina vysmátých deváťáků v blízkém obchodě s balíčky chipsů, bonbónů a lahvemi s limonádou, pár kluků s termo-miskou, plnou hranolků z nedaleké restaurace… Při představě, že tyto děti by dostávaly oběd zdarma, ačkoliv o něj vůbec nestojí, mám dojem, že lidé na ministerstvech práce či financí, kteří poskytují své nadřízené údaje a informace, o potřebách dětí ve škole, by měli občas z výšin ministerstva zavítat do praxe. Měli by si popovídat s pracovníky školních kuchyní, a vůbec ve školách o dětech. Snad by pak získali lepší přehled o tom, co děti skutečně podněcuje k lepším výkonům. A na druhou stranu také zda je natolik nutné omezovat spotřební koš a vůbec normy na uvaření jídla.
Je faktem, že nemají všichni rodiče vysoké příjmy. Někteří rodiče mají příjmy na hranici životního minima. Pro jejich děti jim stát posílá pravidelné příspěvky a další sociální dávky. Zkusme diskutovat o možnosti přispívat z veřejného rozpočtu školním jídelnám na úhradu obědů pro děti z nízkopříjmových rodin, které jsou pobírateli sociálních dávek, respektive přídavků na dítě. Škola má možnost vědět, které děti spadají do skupiny potřebných, a ve spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení, městskými úřady, pediatry, popřípadě dalšími zainteresovanými úřady, určit skupinu dětí, kterých se problém na dané škole týká. Pro tyto děti by následně školní jídelna nárokovala dotace na obědy, stálo by ji to novou položku v účetnictví, ale děti by se najedly a podaly by následně odpovídající výkon. Zároveň by existovala možnost kontrolovat, zda tyto děti na oběd do jídelny vůbec chodí.
Zdeňka Mahďáková
