Tento víkend – v době 29. výročí tzv. Sametové revoluce – jsme navštívili hlavní město. Počasí nádherně slunečné s náznaky přicházející zimy. Program nebyl vůbec jednoduchý, ale jsme rádi, že se nám celý vydařil.
Jen ve čtyřech dnech v roce je veřejnosti přístupna Vila Naděždy a Karla Kramářových. Jedním z nich je 17. listopad, měli jsme štěstí, strážník policie nás těsně před 16 hodinou zařadil do fronty poslední skupiny čekatelů. Tak jsme čekali asi půl hodiny, což se vyplatilo.
Vila prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře (1860–1937) tvoří bezesporu nepřehlédnutelnou dominantu letenského panoramatu. Pro její stavbu si Kramář, tehdy ještě mladočeský poslanec, vybral pozemek na baště sv. Máří Magdalény. Za slib, že budova bude jednopatrová a bude tvořit esteticky vhodný doplněk k Pražskému hradu (v 90.letech minulého století se jí někdy s nadsázkou říkalo Vzdorohrad), zde získal od pražské obce parcelu o rozloze více než 12 000 m2. Oplátkou za předkupní právo mu město navíc zajistilo výstavbu přístupové cesty a inženýrských sítí do tehdy ještě zřídka obydlených končin. Vypracováním návrhu pověřil Kramář prestižního vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Stavební práce byly na parcele zahájeny v roce 1911 a pod vedením stavitele Josefa Čámského trvaly téměř pět let. Budova o rozloze 700 m2 má celkem 56 místností. Vedle soukromých ložnic a pracoven je zde několik jídelen, salonů, hal, hostinských pokojů a kulečníkový sál. Hospodářské zázemí domu tvoří osm sklepů, vlastní sklad benzínu, žehlírna a odsávač prachu. Vila má centrální teplovzdušné vytápění, domácí výtah a další vymoženosti zpříjemňující život náročných majitelů. Velkorysé jsoui i stavební úpravy okolí, se skleníky, domek pro zahradníka, tenisový kurt a park. Přestože z architektonického hlediska je vila obtížně zařaditelná, neboť novobarokní sloh doplňují typické secesní prvky, je považována za jednu z výrazných staveb pražské vilové architektury. Zvláštní pozornost věnovali majitelé vnitřní výzdobě. Za pečlivého dohledu Kramářovy manželky Naděždy Nikolajevny zde vznikaly ojedinělé interiéry, jejichž autory jsou například profesor Uměleckoprůmyslové školy Jan Beneš nebo sochař Celda Klouček. Její ruský původ a estetické cítění, které často prosazovala na úkor doporučení renomovaných umělců, vtiskly vile neopakovatelný ráz. Dekorace byzantskými motivy zároveň vypovídaly o Kramářově politickém cítění, ve kterém důležitou roli hrála všeslovanská idea a s ní spojená orientace na carské Rusko.
Na jaře roku 1915 se manželé konečně nastěhovali, ale potěšení z nového domu si dopřáli pouze několik dní Až do roku 1917, kdy se díky císařské amnestii vrátil do Prahy, zůstala vila osiřelá. Přibližně v téže době přišli Kramářovi o své sídlo na Krymu, a tak se jim pražská vila stala skutečným domovem. Je zajímavé že přes své významné postavení v politickém životě první republiky musel Kramář uhájit své soukromí před bytovou komisí, která navrhla do vily ubytovat potřebné spoluobčany. Druhý boj o svůj domov svedl Kramář ve třicátých letech, když se v souvislosti s hospodářskou krizí dostal do finančních obtíží. Tehdy požádal pražskou obec o zbavení závazků ohledně předkupního práva, které mu bránily disponovat s mnohamilionovým majetkem. Po ostré kritice za strany levicového tisku mu nakonec obec vyhověla, a tak skončily i spekulace o tom, že by vila mohla být sídlem pražského primátora. V roce 1938, po smrti bezdětných manželů, přešel objekt do vlastnictví Společnosti dr. Karla Kramáře, která vilu pronajala Národní galerii. Koncem čtyřicátých let převzalo nemovitost i s vnitřním vybavením Národní muzeum, ale už v roce 1952 se budova dostala do správy Úřadu předsednictva vlády. Po stavebních úpravách tehdy značně zchátralého pláště byla určena především k reprezentaci a ubytování státních návštěv. V letech 1994–1998 prošla vila zásadní rekonstrukcí obytných prostor a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky.
V závěru prohlídky vnitřních prostor nás průvodce zavedl do kinosálu (kulečníkový sál), kde si mohou návštěvníci pořídit vlastní fotografie. Na otázku, proč se tomu říká kinosál, průvodce odpověděl: zde si prominenti minulého režimu promítali zakázané filmy ze Západu…. Pořádané dny otevřených dveří v Kramářově vile přilákaly v tomto roce již necelých 12 000 turistů. Navštivte i vy někdy vilu Naděždy a Karla Kramářových. Nebudete litovat.
Eliška a Josef Janotkovi, listopad 2018
s využitím brožury pro návštěvníky vydané Úřadem vlády ČR
Karel Kramář (1860 – 1937) podnikl svou první studijní cestu do Ruska v roce 1890. Během půl roku projel zemí od Petrohradu po Baku. Poznal život na vesnicích i ve velkoměstech, našel si zde i svou životní partnerku Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou (1862 – 1936). Jejich sňatku požehnal po předešlých komplikacích pravoslavný kněz teprve v září 1900. V květnu 1915 byl Karel Kramář za všeslovanskou propagandu zatčen a úřady monarchie jej odsoudily spolu s dalšími k trestu smrti, od kterého jej zachránila amnestie nového rakousko-uherského císaře Karla. V červenci 1917 stanul v čele Národního výboru a po 28.10.2018 se stal ministerským předsedou první československé vlády. Po prohraných volbách v roce 1919 se už nikdy jejím členem nestal. Zamřel půl roku po smrti své náladové, ale milované manželky, oba jsou pohřbeni v kryptě pravoslavné kaple na Olšanských hřbitovech.
