Ve svém skromném archívu jsem našel zajímavý text. Psal jsem ho v listopadu 1996, což je téměř 22 let. Zkusím jej oprášit a připomenout všem v plném znění. K jeho vzniku byly tenkrát použity kroniky města a podklady z publikace Richarda Skácela – Brušperk: Historické črty.
První a nejstarší zápis o objektu pochází z roku 1567, kdy Jakub Mácha koupil tento „šenkovní duom“, zahradu a roli od Petra Křiny za 300 fl (zkratka asi vyjadřuje pravděpodobně dukáty – poznámka JJ). Poté byl několikrát prodáván, převáděn a děděn. Dne 29.6.1863 vyšlehl plamen z domu čp. 7 občana Treutlera a zničil čtyři městská stavení, mezi nimi i Národní dům.
V tehdejší době měli rozhodující vliv na dění nejen v Brušperku vlastenečtí kněží, zakladatelé Národního domu a mnohého, co následovalo (Pater František Viceník a Pater František Přikryl). Po válce s Německem došlo ke ztrátě stabilních odběratelů sukna a jiných textilních výrobků, které byly vyráběny v brušperských soukárnách pro vojáky armád (1866). Právě i tento fakt – pomáhat místním řemeslníkům ve svízelné situaci – vedl oba kněze a další pokrokové občany k následující myšlence. Dne 3.2.1868 se uskutečnila ustavující valná hromada, na které vznikla Občanská záložna v Brušperku, po jejím vzoru se pak záložny objevily ve Staré Bělé v Proskovicích, v Plesné, v Paskově, atd. V lednu 1869 byl opět za spoluúčasti obou kněží založen čtenářsko-pěvecký spolek BRUNO, později BESEDA, který měl 72 členů. Dne 22.1.1871 se tento spolek změnil na Katolicko-politickou jednotu. Valná hromada dne 21.3.1871 rozhodla zakoupit dům čp. 9 za 4 800 zlatých mj. pro potřeby Občanské záložny, a to od Dominika Doležila a příborský stavitel Karlsedr jej na přání nových majitelů nadstavil o jedno podlaží za 6000 zlatých, čímž byl Národní dům vlastně „zajištěn“. P.František Viceník usiloval o to, aby Národní dům spravovalo samostatné družstvo, ale až 18.1.1874 se výbor takového družstva poprvé sešel. Do té doby ležela veškerá starost o chod a financování objektu na bedrech Občanské záložny.
Od roku 1871 chtěl P.F.V. uplatnit svou další myšlenku. V souvislosti s Národním domem navrhli on a jeho příznivci odeslat do Vídně petici s požadavkem založit v Brušperku gymnázium. Tento návrh zastupitelstvo dne 3.4.1871 jednomyslně schválilo. V květnu však již proti tomuto návrhu vyvstala opozice, Vídeň o tom byla informována, a tak se stalo, že v roce 1872 se otevírá gymnázium nikoliv v Brušperku, ale ve Valašském Meziříčí. Neplodné osobní půtky pak způsobily, že dokonce i na měšťanskou školu čekal Brušperk dalších 45 let! V únoru 1871 zakládají faráři Viceník a Přikryl Jednotu pro vystavění poutního kostela Panny Marie Bolestné na Závodí (po vzoru Frýdku).
V únoru 1872 byl při Národním domě založen další spolek, tentokrát ochotnický. V roce 1874 vznikla matice Národního domu, a tím došlo konečně k odloučení správy Národního domu od Záložny. Během dalších 60 let měl Národní dům 13 podnájemníků a 5 správců. Působily v něm nejrůznější ochotnické a učitelské spolky, odsud vyšel podnět k založení hasičského sboru, byl zde založen Odbor ústřední matice školské, pořádaly se zde orelské, sokolské a studentské akademie. Byl to vždy dům representační, vyjadřující sílu, sebezapření a sebevědomí zdejších obyvatel, i když byly doby sevřených rtů a zaťatých pěstí. „Kéž najdou všeci kdysi náš Brušperk i s Národním domem ještě na starém místě!“ píše Richard Skácel v roce 1941.
Na základě dekretu prezidenta Beneše č.5/45 přešla po 2.světové válce Obecní záložna pod národní správu (Národní záložna). Do 25.6.1951 sloužila pod názvem Spořitelna a záložna Brušperk, od 20.6.1952 se z ní stává Státní spořitelna Brušperk. V době od 17.8.1957 do 24.10.1957 převádí Spořitelna objekt Národního domu Velkoobchodu Oděvy Ostrava, po třech letech následuje další převod. V prosinci 1960 získává objekt národní podnik Oděvy Olomouc.
Dne 6.4.1989 a opakovaně v říjnu tr. žádá tehdejší předseda MěNV Karel Vala ředitelku podniku Oděvy o uvolnění objektu pro potřeby města v historické zóně a pro brušperskou veřejnost. Odpověď je zamítavá. Další písemnost následuje po listopadu 1989 s poukazem na tlak veřejnosti a tehdejšího Občanského fóra. Následovaly další „mravenčí“ kroky, víceméně neplodná korespondence, zdůvodňování odkladu převodu, atd.
Za souhlasu Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, Okresní privatizační komise a státního podniku Oděvy Olomouc žádá město po několika náročných jednáních v Olomouci vedených starostou města Cyrilem Šperlínem a poté starostou Jaroslavem Kunzem dne 14.1.1992 vládu ČR o výjimku z privatizace. Této žádosti bylo vládou ČR dne 16.7.1992 vyhověno.
Po jednáních s místní organizací Orla, na kterých nedošlo k dohodě, byl na základě konkurzu objekt pronajat radou města na dobu 5 let místnímu podnikateli panu Václavu Konečnému za účelem provozování hostinských služeb. Těsně před brušperskou poutí v roce 1993 tento podnikatel otevírá v přízemí Národního domu kavárnu s cukrárnou. V prosinci 1994 nájemce smlouvu vypověděl.
Městské zastupitelstvo dne 30.3.1995 schválilo Program rozvoje města na léta 1994 až 1998. V tomto programu je zakotvena podpora obnovy Národního domu a jeho provozování nově založenou příspěvkovou organizací Kulturní a informační centrum Lašska. V dubnu 1995 schválila Městská rada zadání pro vypracování projektu rekonstrukce objektu. Na základě zkrácené obchodní soutěže je stavba v srpnu 1995 zahájena. Dne 14.11.1996 nabylo kolaudační rozhodnutí právní moc. Dnem otevřených dveří 23.11.1996 zahajuje Národní dům po 125 letech opět svoji činnost a provoz pro nejširší veřejnost, spolky, společenství nebo organizace k pořádání nejrůznějších akcí. Je zde umístěno nové Lašské muzeum, později Památník Vojtěcha Martínka, stylová restaurace, sál s videoprojekcí. Své služby zde poskytuje Informační centrum, atd. Přejme si všichni, aby navždy platila slova pana učitele Richarda Skácela. Záleží na odpovědnosti a statečnosti každého z občanů.
Ing. Josef Janotka, 22.01.201
